a národní osvety. 1926, 8°, 162. (Sborník filosofické fakulty university Komenského v Bratislavě, ročník IV., číslo 43.(5).

Z obsahu upozorňuji na důležité výzkumy proi. Pražáka ve stati VII. Štúrův spis »O národních písních a pověstech plemen slovanských«. Pokládám za povinnost pro čtenáře Českého Lidu vybrati, jak posuzuje spisovatel věcně, střízlivě s kritickým vědeckým rozbiorem význam' Štúrova spisu, někdy přeceňovaného, avšak leckdy nedoceněného. Prof. Pražák uvažuje:

Štúrův spis dlouho zrál a nassál v sebe soudobou teorii písně a umění vůbec. Působil na něj Herder, F. Schlegel, Luden, Talvi a zejména názory na lidovou píseň, publikované v recensích knih o tomto problému, uveřejňovaných v Rugových a Echter-mayerových Hallische Jahrbücher, hlavně práce Creuzerovy, Eichoffovy, Göorgeovy, Stuhrovy, Waldbrühlovy, Ettmüllerovy, Wachtiovy a j. v. Štúr poznal je na svých studiích hallských. Vedle toho působily na Štúra podobné publikace slovanské, zvláště Bodjanskij; a Maciejowski. Štúr našel i doma připravenou půdu zásluhou jHolkovou^Tablicoivou,, Šafárikovou, Vrťát-kovou, Čelakovského, Erbenovou, Douchovou, Zappovou, Líma-novou, Nebeského a j. v. Československý smysl pro lidovou píseň podcenil tehdy docela i umělou poesii, zejména, romantickou s byronskou, což také účinkovalo na Štúra. Nejpronikavěji prostoupil Štúra však Hegel a jieho trojdílná estetika. Konfrontována se spisem Štúrovým vykazuje tak těsné souvislosti, že někde Štúr v zkratkách a stilistických úpravách Hegla jen parafrazuje, ba docela až, překládá. Štúrovu nepůvodnost lze podrobně prokázati, není však naprostá. Štúr Heglovu estetiku mnohde deformoval podle svého křesťanského svědomí a podle svého slovansko-slovenského uvědomění. Vedle Hegla půsbili ještě i jiní Němci: Herder předsudkem k evropskému západu a věrou v slovanskou obrodu světa; Fichte poukazem na německou úlohu ve světě, již si Štúr převedl na Slovany a Slováky; W. Schlegel hierarchií umění a romantickou filosofií poesie; F. Schlegel německým messianismem, vedle něhož položil Štúr rrifssianism slovanský jako v Evropě jedině možný; Schelling svým zfilosofičtěním mythologie a požadavkem člověkovy snahy o bohopodobnost; Schleiermacher syntézou ideálna a reálna jako prostředku k očistě člověka; a konečně Ficker a Rosenkranz svou methodou třídící umění podle povahy a vývoje národu. Zapůsobil i Lamenais statí De l'art du beau i Hoene Wroński, Libelt, Cieszkowski a Trentowski messianismem, klasifikací umění i teorií o nutné budoucí vládě Ducha sv. a o postupu člověka k bohočlověctví. K těmto myšlenkám ukázali Štúrovi částečně i čeští ctitelé novodobé evropské filosofie a předchůdci