(legendy po celé západní Evropě). Z nemecké písně přešel motiv do lidové písně polské i československé.

Jan Stan. Bystroń, Pieśń o kochanku wziętym przemocą w rekruty. (Prace i materiały antťopologicxHO-archealogiczne i etnograficzne, wydawane staraniem Komisji Antropologicznej Polskiej Akademji Umiejętności w Krakowie), Tom II. 1., 2., Kraków 1921, II,, 6. 1. str. 10. Spisovatel, který se oddal soustavnému badání o lidové písni polské (Monograf ja polskich pieśni, No. 1), dokazuje, že polská lidová píseň: Ten teszeński kosztu -liček, w około jest czarny las; dostała pisanie, piękne pozdro>-wenie, že jej miły jedzie precz... Jak do Berna przyjechali, zaraz krzyknęli szylwachu: Otwirajcie wrota, wiezemy rekruta to waszego kamerata«. Píseň přišla do Polska z Moravy. V textu jsou čechismy a jmenováno přímo Brno; Moravské znění písně uveřejnil Fr. Bartoš, Národní moravské písně, Brno, 1889, str. 334: »Ten sebranský kostelíček, kolem něho černý les . . . A jak do Brna přijeli, na vrata údery li: Otvírejte vrata, vezem vám legruta z Tovačovskýho panství.« Nejdříve na své pouti zastavila se moravská píseň na Těšínsku: »Ten Cieszyński ko-steliczek, w około je czerny les...« (Cieneiała). Nebo: »Za tym hrudzkim kościełiczkem, jest wokoło czorny las...« '(Roger), Jsme vděčni polskému učenci, jak dlouhou řadou písní polských dokazuje souvislost této rekrutské písně moravské a dokazuje pak, jak tato< píseň přes Slovácko šla do> Spíše, odtud až na Rus Podkarpatskou. Světová válka upravila si původní polský text po svému. Srv. B. Szul, Piosenki leguna tułacza, Warszawa 1920, str. 18. . , .

Jan Stan. Bystroń, Pieśń o krakowiance, królu i kacie (tamtéž, č, 2.), str. 11—28. Sušil otiskuje z Příborská (Moravské národní písně, Brnoi 1853, str. 158) zlomek: »Stojí, stojí šube-nička, na mi bílá holubička. Hdo též na ní viseť budě? H do by jiný, leč Anička1? A ide kat a ňu po mostě, a rozpraví z ňu po sprostě: Chceš, Aničko, moja byti? Ja ti kúpim živobytí! Dělaj, kate, jak máš dělať, moje očka zaväzovať. Já sem teho zaslúžila, $ři děti sem usmrtila!« Bystrou přirovná píseň moravskou k uvozovaným písním polským, slezským (Roger), a dále k bavorským, rakouským (Erk-Böhme, Deutseher Liederhort, Leipzig 1893, L, str. 227—235, 326, píseň historická o sličné Anežce Bernauerové, tajné snoubence Alberta III., syna Arnošta bavorského). Bystroń v kritické studii svojí přichází i na písně uherské, francouzské, vlaské. Zmiňuje se o známém obyčeji právním, že byl osvobozen odsouzenec na smrt, když na něho hodila dívka roucho, políbila ho a tím prohlásila, že si ho vězme za muže. Srov. J. Bolte, Begnadigung zum Stricktragen oder