zur Heirat, Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, XXXVII., str. 234, 235. Při tom žertovné rozprávky, že některý odsouzenec chtěl raději šibenici, nežli ženu, která mu hodila na hlavu závoj, roucho, políbila ho na znamení, že si ho chce vzíti za muže. O tom podrobně: St. Estreicher, Wypraszanie od kary śmierci w obyczaju naszego ludu, Lud. X. Lwów, str. 241 až 258; týž, Ocalenie Zbyszka przez Danusię, Poezja a prawda, časopis Ognisko 1904, 1—20. Dále: Hier. Łopaciński, Zwyczaj ocalenia skazanego na śmierć przez dziewicę, Wisła XIX., str. 274—290; A. Mańkowski, Wypraszania (od kary śmierci przez manżełstwo w Niedźwiedziu pod Wąbrzeźnem 1698.., Zapiski Tow. naukowego w Toruniu, III., č. 10, 1916, str. 165 až 174. Srv. Felix Liebtrecht, Zur Volkskunde, Heilbronn, 1879, str. 433. Literaturu příslušnou uvádí Dąbkowski, Polskie prawo prywatne I., str. 338. Známo, že tak osvobodila v Sienkiewiezovych Křižácích Danusia Zbyška od sekery katovské. Známo, že tak zachránila prý cikánským obyčejem Esmeralda básníka Gringoirea v díle »Nôtre Dame de Paris« od Viktora Huga. A tak bystrý znalec lidových písní Bystrou zařadil naši moravskou píseň o katovi do skupiny těchto písní, prastarých prežitku, prozrazující zajímavý právní obyčej starodávný. Staročeské a slovanské právo zná podobné právní zvyklosti, jak se pokusím ukázati ve zvláštní samostatné studii. Zatím upozorňuji na důležité výsledky přirovnacích studií J. St. Bystroně o písních českopolských. — K dokladům Bystroňovým přidávám variant slovenský % Le-štín, Orava, který uveřejnil probošt K. A. Medvecký, Sto slovenských ľudových ballád, Bratislava, 1923, str. 66: »... Už Nanin-ku dráby vedú, radní páni za ňou idú, Vencesládek za ňou ide, smutne srdce ísebe vedie. Keď už prišli k šibenici, hneď sa dav s ňou kat do reči: Kceš, Naninko, mojov by ti? Tú smrt ti mám odpustiti. Nebola som Vencládkova, nebudem žena katova; tú smrť som ja zaslúžila: Troch synov som už zmámila. Jedno bolo s vicišpánom, a to druhno z pruským králem, a to tretvo z Ven-cesládkom, čo zvedeli sestra z matkou. Keď to slovo povedala, hneď jej hlava odletela. Trhajte trávu zelenú, prikrývajte krv červenú. Že by vrány nekvákaly, radní páni neplakali! — Přidávám dále z Erbenovy sbírky, 3. vydaní: Prostonárodní české písně, str. 547, č. 24: Vím já jeden pivovárek, vaříval tam Váša sládek... Už Dorniěku, už ji vezou, radní páni za ní jedou. Když jeli k šibenici, dal se s Domou kat do řeči: »Chceš, Dor-ničko, chceš má býti? Chci si tebe vykoupiti. Žejdlík dukátů za tě dám, druhý k tomu ještě přidám!« »Když jsem nebyla sládkovou, nechci také být katovou! Dělej, kate, co máš dělat, nedej mi tu dlouho čekat. Já jsem tu smrt zasloužila, tři syny Jsem uškrtila: Ten jeden byl s panem králem, ten druhý by]