s radním pánem, ten třetí byl s Vášou sládkem!« Upozorňuji též s Erbenem na píseň polskou (Wójcicki, I. 92). Matka vražednice odmítá katovo nabídnutí k sňatku: »Oj, chceszże ty, bur-mistrzówno, moją być? mógłbym ja cię od téj męki wyzwolić?« »Oj, nie byla mioja matka panową, i ja też nie myślę być kątową.« Jihoslovanský variant, podává Stanko Vraz, Národne pesni ilirske I., u Zagrebu, 1839, str. 136. Vmoritelna (vražednice) hovoří před popravou s katem, který jí dává na vybranou: »Orša, češ ti moja biti, oli češ glavó zgibitii« »Jaz čem raj glavó zgibiti, kak pa tvoja biti.«

J. St. Bystroń, Pieśń o zbójniku i jego żonie. Prace i ma-terjały etnograficzne, Kraków, 1925, str. 59—93. Spisovatel přirovnává látku této písně u jednotlivých národů slovanských. Dochází závěru, že je píseň původu horského, karpatského. Dovolává se sbírky Sušilovy: Paní syna ukladala, tak mu ona zazpívala: Huli, beli, můji pacholík, tvůj otec je velký zbojník..-. Sbírky Bartošovy: Byla jedna isirá vdova, sedem synů ona měla, sedem synů, osmu céru, pěkným ménem Kateřinu... Šembera pod titulem »Zbojník šuhaj«, Čas. C. Mus. 1845, str. 347: Pod jaborem pod zeleným ore dívěa valem jedným. Jak ke koncu doorala, mamka na ůu zavolaná: Pbď, dceruško, pod ty domů, vydávaci já ťa budu... Z textů slováckých nejstarší je z okolí Homonny (otištěná od Zíbrta, Šafaříkovy Zápisky o písních »sotáckých« na íSlovensku, Český Lid IV., 481): V lese, v lese, v ćemnym lese stoji mi tam hižka nova, hižka nova, javorová, neušita, něobita, lem a javorom obéahnuta. Żyje u něj Jančik Zbójnik... Druhý slovácký text ze sbírky Šafaříkovy (Piesne světské łudu slovenského v Uhrách, II., 35): Janík, Janík čirý zbojník, vieš po horách každý chodník, v noc idješ, v noci přijdješ... Další variant ze sbírky Mišikovy, Piesne zo Spiša, Turč. Sv. Martin, 1898, str. 94. Další: Kuba, Slovanstyoi ve svých zpěvech, 1884, I, II, 183: Cos, Janičku, cos porobil, eja hoj! Že sis ruce zakrvavil, eja hoj!... Variant »Kebych ja bol o tom vedel« u Dobšinského', Prostonárodnie obyčaje, povery a hry slovenské, Turč. Sv. Martin, 1880, str. 49. Variant u Štúra, O národních ípísních a pověstech plemen slovanských, Praha, 1853, str. 45. Na přirovnanou otiskuje Bystroń texty polské, ruské, maloruské a běloruské, srbské, německé... Vážím si svědomitých studií Bystroúových proto, že jest dokonale obeznámen se staršími až nejnovějšími sbírkami písní československých. Že pro něho neplatí: Boihemica non leguntur. Vývody jeho z látky sebrané jsou jasné, přesvědčivé, bez fantastických dohadů.

Gołąbek Józef, »Jescze Polska nie zginęła« wśród Słowian. Lwów-Warszawa, 8°, str. 37. (Otisk z »Przeglądu humanistycznego« zeszyt I—III, 1924.) Spisovatel dovolává se v této úvaze