mužský sbor (tamže 1904). 3. Dvanáct chodských písní s průvodem klavíru (»Semper primi«, Plzeň, 1903; pak M. Urbánek, v Praze, 1920). 4. Čtrnácte chodských písní pro smíšený sbor (»Česká hudba«, Ad. Švarc, v Kutné Hoře, 1904). 5. Třicet českých národních písní a tanců z Domažlická, ze sbírky prof. Č. Holasa. Pro hlas s průvodem klavíru (B. Kočí, E. Beauíort, 1908). Obsahuje toliko p-rvní část (18 písní) ve dvou sešitech. Přepracováno podle vlastních (Jindřichových) zápisů. 6. Patnáct lidových písní a tanců z Domažlická pro hlas s průvodem piana (»Česká hudba«, Ad. Švarc v Kutné Hoře, 1908). Tato sbírka je zakončením čísla 5. — Chodské písně zajímají svým původem. Často roucho chodské zakrývá píseň všeěeskou a často prozrazuje mnohá i oblíbená píseň chodská původ jarmareční, poutní písně, uměle složené. Pokusím se na př. jindy dokázati, že »Zelení hájové«, píseň zvěčněná Kovařovičovými Psohlavci, není lidová, že na starý nápěv lidový podložena obyčejná přecitlivělá píseň z doby selanek pastýřských. Nebo ve vydané sbírce č. 20:1. Hdyž sem šel z Kozinúc hospody, vyprovázely mňe d je panny; vyprovázely mňe ha plakaly pro mňe, haž za ty zahrady. 2. Popošel sem cesty kúsíéek, tu se můe chytily vobě d je: »Můj zlaty j, Hondzíěku, kerý dáš hubjičku, která barem tvoje?« 3. Já se tich jejich slov hulekl, vodpověď sem jim dát nemohl: Burete vobě mý, jedna pro neděli, ta druhá pro svátek. (V rukopise prý ještě jiný text.) Srv. Když jsem šel z hospody (Erben, Písně, 2. vydání, str. 372; 3. vydání, str. 418); Když jsem šel z Mělnické hospody (Erben, 2. vydání, str. 273; 3. vydání str. 306). Mám před sebou písničku z roku 1833, v Praze tištěnou, s názvem: Radostná píseň pro panny, které se vdávat chtějí. S povolením cis, král. cenzury. 1833. K dostání u M. Gintla v Platejzu v krámě knihařském: 1. Když jsem šel já z Prahy iz hospody, vyprovázely mne dvě panny; vyprovázely mne a plakaly pro mne, až tam za zahrady. 2. A když jsme přišli drobet dále, tu se mne chytly hned obě: Můj zlatej Venclíčku, který dáš ručičku, která budem tvoje?'3 .A já sem se tý řeči' úlek, odpověděl jsem jim na to hned: Budete obě mé, jedna pro neděli a druhá pro svátek. 4. Ach, vysvěť mně, měsíčku, brzo-li k nám přijdeš, Venclíčku; nepřijdu, nebudu, miloivat nebudu tebe, andělíčku. 5. 'Přišel jsem k vám včera odpoledne, tys teprv vstávala z postele; taková panenka,, žádná hospodyňka do smrti nebude. 6. Co je ti, můj milej, do toho, dyť jsem neproispala nic tvého; když to tak má býti, Přestaň k nám choditi, nebude nic z toho. 7. Já vemu radě pro neděli, ta se mně přede nejlepší líbí, časně ráno vstává, dlouho nelíhává, hospodyňka dobrá, 8. Jenom se, Venclíčku, nezmejli, kterou si máš vzít pro neděli, mně říkají Nanynka«, tý druhý Pepinka, denní hospodyňka. 9. Když jsem šel cestičkou ztrápený,