sednul jsem pod stromeček zelený; tak jsem hořce plakal a sob© naříkal pro mé potěšení. 10. Když jsem šel cestičkou k Jičínu, nevěděl jsem, ca za příčinu, příčina taková, že již nebudeš má, že mám jít k odvodu. 11. Dvě hodiny z poledne byly, když jsou mne do Prahy přivedli, zrovna do> kasáren, že mám bejt vojákem pro své potěšení. 12. Mé rozmilé kamarádky, jaká je radost se vdávati, radujte se se mnou, že již se vdám jednou, vdávejte se také. 13. A tuto písničku jest skládal, jménem Venclíček se jmenoval a proto ji skládal, že panny miloval a klamat se nedal. Konec.

Jindřichův chodský zpěvník, díl II. Ve Kdyni, nákl. okresního osvětového sboru ve Kdyni a sdružení chodského národopisu v Domažlicích, 1927, 8°, 124.

Knihovna okresního osvětového sboru ve Kdyni, sv. XII. Opakuji zaslouženou chválu, kterou jsem uvítal první díl této sbírky chodských písní. Mistr J. Jindřich připojil úvodem důležité poznámky: a) Sejdou-li se na Chodsku dva dobří zpěváci, zpívají zpravidla chodské písně dvojhlasně a to staří často velmi vkusně. (U mnohých písní napsal jsem 2. hlas doslovně podle slyšeného.) b) Začíná-li píseň nebo úryvek tónikou, zpívá druhý hlas s oblibou spodní quartu. e) 3. i 4. hlas slyšeti též, ale již řídce, d) Všichni staří znamenití zpěváci »lámů«, »prola-mujú«, »krůtí« písně,-»dělají kudrlinky«, t. j. zdobí melodii častými průchodnými nö/tami a užívají hojně přírazů, odrazů, opor, zvláště při vzdálenějších intervalech — skocích, e) Lid stałe ještě v písni tvoří: vznikají nové varianty nápěvů i slov. (Někteří zpěváci zpívají nevědomky i po chvíli tutéž píseň odchylně v nápěvu a textu.) f) Vymírají zpěvačky, jež znaly desítky a sta písní lidových, g) Domnívám se, že český jazyk udržela a povznesla nejen česká kniha, ale i česká lidová píseň! — (Všimněme si jen ohromného bohatství slovního! K tomu přimysleme tehdejší oblibu zpěvu,, hudby, tance! Kolik spisovatelů, básníků a hudebníků našich inspirovala i dosud inspiruje naše lidová píseň!) Je nutnoi tuto mimořádnou zásluhu naší lidové písni plně přiznati. — Z obsahu: Do kolečka str. 33. čís. 35.: 1. Houvěská hospoda (Houjeská, Kozinuc) z dromnýho kamení, hdo peníze nemá, hajt do ní nechodí. 2. Já peníze nemam, přece do ní puru, ěernovoků divči namlúvat si buru. 3. Houvěský panynky tisíce hledají, tisíce hledají, samy nic nemají, než tu jednu sukni, co na sobě mají. 4. V pátek jí veperú, v sobotu píklujú,, v neděli »u Schránu« do rána tancujú. Sousedské. Svarební. Str. 56. čís. 55. Tanec: Manžestr. 1. Kúpjil sem si na kahloty štyry lokte manže-manžestru; manžestru na bestu, manžestru na bestu, na kahloty. 2. Kúpjil sem si k tomu kabát, teký novyj klobúk, klobúěek; klo-búček na cestu, jeru za nevěstu, klobúček na cestu, za nevěstu.