pudácké. Str. 86. Čís. 88: Komance o Oldřichu a Boženě. (Zpívají na přástkách při kolovratech.) 1. Prala dívčka hu potůčka, bula

ako lalije; kdo tám přídě, na ní hlídne, srče se mu husmije. Příde-li tam mládenec, trhá kvítí na věnec. 2. Prala dívčka hu potůčka, bula jako z růži k jet: v jejích krásnyjoh modry jeh vočích bulo vidět celyj sjet, z rodu sprostýho bula, vesničanka zrozená. 3. Vyjížděli z lesa lovci, Oldřichovo zbrojnoši, bezi nima

kníže Oldřich na svým pěkným bělouši. Hale skvostně, bohatě, skví se v tříbře, ve zlatě. 4. Vějte, koně napájeti do blízkýho po-tůčka: kníže Oldřich se svú mjilú hledíli si doi vočka. Probůh, divoko, ty si má, tebe mi sám Pámjbů dá. 5. Já sem chudá vesničanka, menujú se Božena, sice chudá proti vám, hale šálit se nedám. 6. Probůh, divoko, hdo tě šálí — to se pro mňe nesluší! moje meno kníže Oldřich, to huž žádnyj nezruší. Spíš se zruší celyj sjet, já nevěrnu slovo zpět. (Doklad, jak píseň umělá, složená v době probuzenské, zdomácněla v rouše chodské řeči.) Třaslavá. Str. 101. Čís. 101. 1. Šlo divčátka se žbánem pro vodičku pod kamen, přišed tám k ní pán, von jí roabjil žbán. 2. Šlo divčátko, šlo domů, želilo svýho žbáňu: »Hdyž si velký j pán, zaplať mně muj žbán.« 3. »Di, divčátko, di démů, zaplatím tě tvú škodu, ha za ten tvůj žbán vemu si tě sám.« 4. Ha divčátko ne-chtílo, pořád žbánu želilo: »Hdyž si velkyj pán, ziaplal mně muj žbán.« (O písni, rozšířené v Polsku, v Eusku i západní Evropě, podal jsem s doklady studii v Č. Lidu.)

Dožinkové písničky. Str. 104. Čís. 105. Dožinková »Do kolečka.« (Při předávání věnce hospodáři.) 1. Tu máte, sedláče (pantáto), tu máte věnec, huž sme vám požili šechen váš voves, huž máte konec. 2. Huž sme vám požili šecko vobjilí, co ste na nás chtíli, sme huděláli. 3. Vy ste chtíli věnec, tu si ho máte, íčko nám, sedláče (pantáto), na pjivo dáte. 4. Na pjivo, na; pjivoi, na kořaličku, huž sme vám požili šeoku pšeničku. 5. Tu vaší pše-ničku, šecko vobjilí, co na nás patřilo, sme vykonali. 6. Huš sme vám nažili plnú sterolu, habyste mlátili přes celú zimu. 7. Huž |me vám pažili, šecko sklidili, habyste to šecko zdráv j i hužíli. 8. Tu máte, vy selka (paňmámo), ta máte kyfcku, že ste nám vařila dobrú polívku. 9. Tui máte, vy selka, pěkhú kytičku, habyste nám daly na kořaličku. 10. Huž máte, selčičko,, huž máte kotnec, nemusíte vařit tak velkyj hrnec. Tak velkyj, tak velkyj, neb eště věcí, čim vícijc, tim lípyjc, té pro nás lepcí. 11. Huž sme vám požili žito, pšeničku, íčko vy nám dáte na kořaličku. 12. Asii nám nedáte, vemem na vás hůl, bureme vás mlátit přes celyj váš dvůr. 13. Asii nám nedáte, to hulídáte, šechno vám ro|zbjí~ jem, co tary máte. 14. Tu máš, ty pacholče, tu máš kytičku, že si nám nosíval v tulci vodičku. 15. V tom tulci vodičku i teký brusek, že si nám vyváděl šeljakyj kúsek. Str. 111. Čís. 106.