5. Sladké zelí s prosnou, kašou v mléku aneb tak jen ve vodě vařené, pak máslem neb vřelým sádlem polete.

6. Kelrub', zasmaženy se špekem neb i máslem.

7. Kvačka, neb cukrová řepa, též tak zasmažena.

8. Vodní řepa, též tak.

9. Mrkev, též tak vařena i zasmažena.

N. B. K těmto třem řepám milují sediaci jídati vepřové maso, také tučnou vepřovinu.

10. Zemská j ab k a, neb kobzole, jenž vůbec zeni-Ďaky slují, podávají za našich časů chudému lidu hlavní a mnohonásobnou živnost. Sprosta ve, vodě uvařené zemčaky, jenž na stůl neoloupané přichází, jmenují se zsmčaky v mundúre, kteréž se jen nemasné se solou jídají. Druhý způsob jest zem-čaků oloupaných, jenž se s kmínem a solou vaří a též nemasné, aneb s čerstvým máslem, jež pak každý dle libosti namazsujt;, jídají. Třetí spůsob jest s povidlmi místa másla. Čtvrtý rozkrá-tých (rozkrájených) na koláčky, s vřelým máslem neb špekem politých. Pátý s petrželnou omáčkou. Šestý s kyselou smetanou neb jinou kyselou omáčkou. Někteří jedí je rádi pečené v po-peli, kdežto jak kaštany velmi dobře chutnají. A Bůh ví, jakými ještě jinými spůsoby od lidu sedlského připraveni bývají.

11. Vařené a zasmažené stromové jablka a hrušky. Chudí lidé jídají to ovocí vařené a mouku zaklochtané bez másla, neb jiné masnoty.

O pokrmí e h m a s i t ý c h. V minulém (osmnáctém) století požíval sedlský lid zvláště pak chudobný jen velmi zřídka kdy masa.

Hovězinu jídávali možní sediaci jen v neděli, jiní chudobnější jen v hody (posvícení) a v úročité svátky. K hodům koupila sobě obec jalovici, kterouž poikrmili, a tato sloula hodulena, neb také bejka, obyčejně starého, vybehaného, z čehož se souditi nechá, jak chutné jeho maso< býti muselo, ledas snad tenkrát, když na výpalkách u žida pokrmený byl, sice byloi k němu dobrých silných sedlských zubů a sedlského žaloudka k strávení potřeba. Taková hovězina jídávala se od sprostých lidí s kyselou omáčkou.

Teletina. Ta byla v dědinách ještě vzácnější nežli lio vězina, protože i možní sediaci telata řezníkům prodávali. V pů stě býval funt (libra) telecího masa za dva krejcary v mestách a to ještě málo kdo ho jídával, ledas nemocní, neb až do roku 1780. když císař Josef II. panovati počal, takměř všichni lidé katolického náboženství velmi přísně se od masitých pokrmil zdržovali. U mojich rodičů nejídalo se celý půst ani v1'neděli maso.