Blití sládci chvojku a jiné jedovaté, opojující byliny a zrna za-vařují. A takhle chudobní lidé chtíce se občerstviti a posilniti, vpadají do všelijakých nemocí, jejichžto původ ani skušení lékaři častokrát vyskoumati nemohou. Běda těm'pijanům v takových místech, kdež židé pivovary v pronájmu mají, neb ti uhánějí sládky, přivodí jich k tomu, že se takových prostředků chápají.

Valaši nemilují piva, oni sobě více libují víno, zvláště- pak červené, z toho prý, říkávají oni, kvetou chlapovi i děvčeti líčka jako růžička. To jim ale nejvýbornější elratnává při dudách, pročež také gajdoši červené víno šenkují a to jen v dni sváteční, když se u nich mladá chasa sešla.

Na salaších pívají všichni jen vodu a žinčicu aneb syrovátku z. ovčího a kozího' mléka, jenž nápoj jest velmi zdravý, o níž oni říkávati v obyčeji mají, že byťby člověk i polovic plicí zhnilých měl, že muj (mu je) žinčica zase navrátí zdravé; což ale prostá jest pletka, než ale to pravda jest, že mnozí na pličné nemoci churaví lidé zdraví z žinčice domů se navrátili.

Mlék o, jakož i podmáslí a syrovátka slouží sedl-skému lidu k nápoji, zvláště pak na horách mezi Němcami.

Pivo z planých aneb zahradních sušených hrušek a jablk píjávají chudí lidé místo vína, jenž se štípkové víno neb pivo nazývá, a zavdy (někdy) velmi dobrou chuť mívá a k uhašení žízně velmi schopné jest. Kdožby se ha ale příliš napil, ten lechko1 větry sobě zbouřiti a velké moření břicha dostati může, než ale sedlské žaloiidky snesou víc, než-li ty městských měko-sralkův.

Za našeho času počínají někteří venkovští hospodáři i o v o- c-n ó ví n o zakládati. Já sám znám takového pilného a rozšafného hospodáře (1825), jenž sobě loňského roku dva a třiceti věder, takového vína natlačil. K tomu cíli a konci užívají někteří i planých jablk a hrušek, odkudž prý takové víno' jest řeznější a líbeznější, k tomu ale přiložiti sluší, že také více kyselice v žaludku plodí.

ł Co člověku nejvíce škodívá, toho se on nejvíce chytne, a pH jda v tom do obyčeje, velmi těžko, byť by i škodu patrnú poznával, sprostí. Tak právě stává se s kořalkoiu a kafem, že kdož jim přivykl, velmi těžko odvyká. Počátečně byla jen kořalka za lékařství užívána a sice jen v malých částkách, za našich časův pijou ji mladí i staří a sice již po židlicích (žejdlík) a brzy také umírají. Znal jsem sám jednoho mládence, kterýž víc nežli žejdlík té nejsilnější rozolky hřebíčkové (slovo nečHelné) vypil. Což poněvadž častěji učinil, žádný div, že sobě mladou, bez toho již horkou krev zapálil a v 20. roce věku svého skonal.