Podobnou nemocí a z též samé príčiny skončil jeho o pár let starší bratr svůj život. Všichni touže jí po dlouhém živobytí a přeci očkují sobě tímto palčlivým nápojem, kterýž jen obstár-lým lidem, jimž na přirozené horkosti scházívá, slouží a to jen když ho v malých částkách požívají — smrt. Ženské pohlaví střežívalo se ho před časem velmi velice, nyní ale pijou ji veřejně a sice u kupcův v krámě, nic se za to nestydí a říkají, že to je moda. Sediský lid jest zvláště v užívání téhož nápoje nemírný, což ale zvlášť velmi k politování jest, že v tom pře-sudku vězí, že prý kořalka chladí; pročež mndhý na palčlivé nemoci stunající chorák (chorý) % té příčiny skonal, že chtě sobě p&lělivost ochladit, kořalky se napil. Ještě však větší škoda pro zdraví povstává odtud, když se milovník téhož paičiivého nápoje napije, který židovští palírníci s pepřem neb tou tak nazvanou papriku zostřili neb také hřebičkami kořenili. Takové kořalky sprostí lidé pijávají v dedinách, ano i v mestách při ouvodecn, smlouvách, svadbách, a těm podobných příležitostech. Kořalka z garlatek (karlátka, švestky) neb ta tak nazvaná slivovieka, pokudž Čistá jest a pravá, jest mnoho zdravější než jiná kterákoliv, nicméně ale i ta střídmě pitá, Ta ale, kterouž zdejší židovští palírníci prodávají, není nic jiného nežli ordinární kořalka aneb volověná, v níž jádra z roztlučených takových kostek (švestková pecka) nějaký čas močena byia, odkudž slivovicnou chuť nabývá, nikoliv ale té ctnosti a lahod-nosti co pravá slivovice nemá, a židovi o mnoho dražší než sprostá kořalka placena bývá.

Medovička jest nápoj z medu a z vody vařený a vyky-saný, jenž velmi opojuje a těžký rauš působí, jejž naši slovanští předkové rovněž tak melice, jako Poláci milovali. Za našich čásův ale vyšel již takměř docela z obyčeje a dal by to Bůh, aby také i onino nápojové z, obyčeje vyšli a jen apotykám pozanechány byly. K čemuž ale dosavad nižádná naděje se neukazuje, proto že panstva a města velké užitky z přílišného jich užívání táhnou a tak den ode dne jen na to smejšlejí, aby jejich prodaj, čím víc, tím lip, rozmnožiti mohli. Jaká zhouba na zdraví a ukrácení života odtud povstává, ani o to se zajisté žádný nestará. Ale nejen zhouba nezdraví, nýbrž i na mravích odtud pochází, zvláště pak na židovských palírnáeh, kdež se častokrát takové nepravosti páchají, nad nimiž by se i pohané byli udžasli a zastyděli.

Kaf íe. Kdož by se byl před 40 lety nadál, že tento cizozemský nápoj, z Arabie pošlý, jenž se teprve na konci 17. století do naší vlastí vloudil, tak náramně mezi námi rozhojnil, že jej sedlský lid ve vsích a sice po velkých hrncích pije. Čehož se