Požitkové lusknatí, hrách obyčejný, cukrový bílý, cukrový zelený.

Čečovice inalá, velká neb cypská.

Fazole, bílé perlové, bílé okrouhlé, běležlutavé, bílé pleskaté, bílé bachráěe, strakaté malé, turecké neb velké bachráče. Bob, zahradní velký.

Požitkové z tureckého žita. Mouka z turkyně, krupička z tur kyne.

Lékařská poznamenání o chlebě. Poněvadž se chléb v spi-. žírně chová, tak zapotřebí jest něco o jeho dobrých a škodlivých vlastnostech pověděti. Chléb nechť jest žitný, režný neb ječný, když dobře vypečený a dobře oehladlý jest, jest také zdravý. Nejzdravější ale chléb jest žitný a režný, zvláště pak vejražkový.

Chléb čerstvopečený, ještě teplý, jest velmi pro žaloudek nezdravý a působívá těm, kdož ho častěji požívají, dásně tak slabé, že jim zuby velmi lehko vypadají. Ženským zvláště velmi jest škodlivý, protože matečné bolesti a bílý tok působí.

Chléb příliš měk5^ a vlhký nadouvá velice, pročež chléb čím tužší a vypečenější, tím zdravější a k stráveni lehcejší. Velmi též nezdravý jest chléb dobře nevykysaný, protože potom požívaný v žaloudku kyše a velmi nadouvá.

Chléb příliš kyselý aneb překvašený jest též nezdravý a zuby brzy štěrbaté působí. Takový kyselý chléb jest hypochon-dristům náramně škodlivý.

Chléb, v kterémž se červi již vylíhli, z nedozralého' aneb ztuchlého obilí a mouky, jest tak velmi nezdravý, že odtud nakažlivé nemoce povstati mohou. Chléb z. obilí, v němž se mnoho stoklase, vičky aneb té tak od lidu sedlského nazvané matky, (rohatého zrna režného) (námel), jest velmi jedovatý, zvláště pak z toho posledního.

VBáčke, keď mladucha poberá sa k sobášu do kostela, družice i matka plačú a objímajú sa a družičky spievajú: Mamička, mamička, pekná vaša chvála, že sa vaša dievka poctivá vydáva. Poctivá vydáva, berie ju mládenec, budú maf obidva z rôznia j-rínu veniec.

V Bratislavské, keď idú k sobášu, svadobničky spievajú: Už ti je, Anička, posledná nedielka, už si nepoložíš zeleného vienku.