družba sosníme jej veniec, pričom tri razy vraví: »Ja ti tvojí venček sesnímem, ale ti poctivosti neodnímem« a nato* »za deti? na noži zapichne venček pod poval.

Niekde delia medzi sebou veniec mladušský družba a družice;1 inde zase si ho sama nevesta odloží a pilne opatruje.

V Slovenskom Právne mladá nevesta odhodí svoj vienok medzi družice, a na ktorú padne, tá sa do roka vydá.

Pokým pri čepčení mladuchy starejšia alebo krstná mať jlej vlasy rozpletá a podstrihuje tak, aby boly príhodné skrútiť ich v íkontík (uzol), spievajú družice a ženy goralské v Orave (dnes už poľskej): Zahodži slunečko za las za limbové, žimna rosa pada na moj vionok nove. Vionku barvenkove! Spadeš s mojej glove, spadeš na dol giovom, neaejdem še s tobom.

V Bošáci mladucha na svadbe sama odovzdáva sa do rúk svojho osudu a preto volá na ženy-svatky: Vezmite mi ručník s vínkom: uvážte mi hlávíku krížom!

V Horných Bzinciach mladucha na svojej svadbe takto žalostne vykladá: Dole, dole, môj vienok zelený, nebudeš ty na mej Háve nosený! Ja by som ho aj nosila, nemôžem: složila som svú prísahu pred knazem.

V Lopašove ešte žalcstnejšie vykladá mladucha: Dole, dole môj věneček zelený, nebudeš ty na mej hlave nosený. Ani ta ja nosievati nebudem, bár bych scela, milý Bože, nemôžem. A to šetko pre šuhaja švárneho, že mu není v celém svete rovného.-

Lidové názvy, jak zachovaly se v našem lidu: o jednotlivých úse-f cích půdy, jsou velmi zajímavé a důležité pro dějiny našich;, krajův. Jest jenom v zájmu národním, aby byly uchovány, zaznamenány pro budoucí časy. Proto a na příklad uvádím několik těchto názvů, jak jsem se o nich v Jičíněvsi dověděl.

Běchary Veliké. Okolní parcely mají jména: v kalkách (u potoka), na' krahulovejch (kopec), v zahrádkách, na dílcích,, na stříbří (u potoika Stříbra), pod halamkou, na hlukách, pod kostřicej, na halamce, v koši, za stezky, na kopcích, v trninách (býval tam špatný les), v hladomřích (špatné půdy), na medenici (mokro), vejřevišťata, plačky (z jara vyráží tam mokro),, pod homolkou, na homolce (pahorek), na králíku, u peren (totiž xt lesa Perná), na bidlákách (úzké pruhy polí). Lesům tu říkajíc Kostřice, Perná; rybníkům: na králíkách, kovětín.