Předchozí 0071 Následující
str. 69

povedačky a někeré su bajiť pravdivé. Tož v am leda jednu povím: i

Toš byla tam u Frlanta (Frýdlantu) jedná lakomá gazděna, kerá měla moc hodného muža, ale ona byla naňho velký keser. Něhdy ho baj nechala hladem, edem dyž ona měla na goralku a všelijaké engliše, bo to hrozně rada. Ta bába byla moc maškrtná (mlsná). Ondráš ju znal a toš si pravil: Já ju musim řeči ptrestát a něco zrobit, aby se napravila! Toš ve Frenštátě byl jarmak a Ondráš to dobře vyspityroval, že ta bába pujdě na ten jarmak. Toš, jak už čul, že bába pujdě, toš se sednul na peň a čekal. Bába opravdu šla. Dyš přišla eš k Ondrášovi, tož ju zastavil a ptal se, kdě idě. Bába řeči, že do města. A že co tam budě kupovat? Toš se bába pustila do beku, že chtěla kupit sta-luškovi kožuch, že němá peněz. Ondráš se obrátil a zašklebil a pravil bábě, že zná staruška, že je to hodný člověk a toš že ji na kožúch peníze da, ale ať mu ho1 edem istě kúpi (bo věděl, že to bába prožere). Bába se pustila do1 děkovaná a pytala se, čim se mu má odměnit. Ondráš sáhnul do kapse a vytáhnul šestku, že ať mu kupi cvečkův. Bába to slibila a šla. Tenkrát šly přes tu horu, kdě byl Ondráš, dva chodníky a Ondráš to čul, že bába jak to prožere, že pujdě iným chodníkem a proto se k večeru postavil za buk u druhého chodnika. Bába šla. Dyš byla blizko tého buka, Ondráš »hup«. Bába zkoprňala. Ondráš se ptal, kdě má kožuch a roba s bekem lže, že ztratila penize. Ondráš sahně do tašky a výtah goralu a engliše. Eoba lhala, že to má pro su-seděiné děti. Ondráš jak dyby uvěřil, se ptal, proč šla iňši cestu? A že prý se zmýlila, »A mátě pro mě ty cvočky?« »Tu su!« Ondráš jich vzal a jak dyby nic, se ptal, jak moc ludi bylo na jarmaku a mezi tym zestavil cvočky do kolečka na pňu špicami hore. Jak to věrně měl, chytil bábu a posadil ju na cvočky. Bábu to hrozně pchalo a prosila Ondráše, aby ju pustil. Že prý ež řekne, hdě dala ty penize. Tož bába se přiznala, že za goralu. Tož potem ju pustil, ale goraly a engliši ji už nedal. Tak Ondráš trestal lakomce a maškrtňaky.

Rudolf Pernický:

O ovčákovi.

Nářečím valašským.

Na Předním Domoraci býval panský dvůr. Naši staříček tam byli šafářem. Dysik vezmúli do shižby oga> ca za ovčnka. Ten pasával ovce a leliával s nima v ovčími, v jedném kůtě on a v druhém ovce. Nehdy na večer kúpaval ovce v káděře. Tu'


Předchozí   Následující