který vyšší vrch jsouci vyneseno, po rozličných hrách, které oni ten celý den na tom vrchu, leč by jim studenost překazila, provozují, při času večerním zapáleno bývá a tak plamenem plápolající do oudolí důle ležícího-, a vysoká se točíc, běží. Strašlivé jistě divadlo ukazuje, takže mnozí, kteří toho prve nevídali, domnívali se, že slunce anebo měsíc z nebe doluo padá.« Aubanus, Mirotický popisují obraz ten při obyčejích, jež kolují mezi lidem na začátku jara. Je toi však týž obřad, jaký býval a bývá jinde popisován 01 sv. Janě Křtiteli.

Do zevrubnějšího a určitějšího výkladu zmíněného obyčeje se pouštěti, byla by snaha marná. Z návěstí, které nám jsou dány ve starých zprávách a zbytcích dosavadních, určitějšího, jasnějšího závěru, než psáno nahoře, nikdo se nemůže dobrati, leda že by vážný výklad, opřený a zajištěný dohadem pravděpodobným, zavésti chtěl do svůdného bludiště bájeslovných vidin fantastických, jako na př. Hoífmann, jemuž spouštění ohnivých kol a zapálených sudů jest ohlasem ctění »Berchtyx, bájeslovné bytosti germánské.8) Zapomíná při tom, že i v krajích neněmeckých (na př. ve Francii, Anglii), týž obřad slaven, v krajích, kde domnělá »Berchta« asi mnoho ctitelů neměla. Ještě dále zabloudil Blcchwitz, jenž správně vykládá pouštění ohnivých kol za kult slunečný. Přidává však docela vážně k tomu, že přežitek dávného znázorňování slunečného kola udržuje se v podobě pečiva známého pode jménem »preclík«!)7)

Jde nyní o ukázky, že posud bývají místy kola spouštěna o sv. Janě Křtiteli. Z několika popisů víme, že v Korutanech před sv. Janem metají žhavé kotouče s alpských temen s rozmanitými obřady. Ponejprv provázejí hození slovy, že tak činí na počest sv. Janu Křtiteli: »ľ schlag1, ich schlag'' die erste Seheib'n zu Ehren des heiligen Johannes.«

Poté rozproudí se veselá zábava, kdy metají kotouče s pořekadly žertovnými, posměšnými, nejčastěji na počest svých děvčat.8) Podobný obřad koná lid tyrolský na sv. Jana,9) V Ra-kousích koulí mládež téhož času s výšin do Dunaje hořící sudy, naplněné smolou.10) Podobně oplétají kola ve Švábsku,") Hes-sensku a v Nassavsku,12) pak je zapalují a s vrchů do údolí házejí. Rovněž v Bavorsku, Falci a v jiných krajích německých znám je týž obyčej.13)

Také někteří Slované znali vylíčený obřad. V Haliči prý Rusíni ještě r. 1844 spouštěli kolo s vrchu do Dněstru.14) I v Čechách nebylo sptouštění kola zjevem nevídaným. Aspoň jsou zachovány doklady, že 01 sv. Janě Křtiteli vzali hoši staré vozořvé kolo-, nasmolili je a zapálené spouštěli s pahrbku.15) V okolí Ne-