meckého Brodu, Moravské Třebové a jinde vzali soudek, na-smolili jej, nebo natřeli dehtem, zapálili a s návrší svrhli.16)

Obyčej zaniká a mizí z lidového podání, až snad dojde osudu, jaký stihl jiné starodávné obyčeje — vymizí nadobro.

Účinek svatojanské rosy. Jako roßa májová, tak i rosa, sebraná před východem slunce o sv. Janě Křtiteli, má podle lidového názoru zvláštní moc. Především šlechtí tváře, dodává krásy. Slovenské děvušky o sv. Janě zpívají: »Tvár moja, tvár moda, kvitni mi růžičkou, budem ťa umývať toiu žitnou rosičkou; tou žitnou rosičkou, sbieranou za rána, kým slnee nevynde na svatého Jana,«17) Výborný znalec lidového podaní slovanského i cizího, prof. Jiří Polívka, sebral a vysvětlil řadu dokladů, sem příslušných v komentáři knihy: Josef Kubín, Lidové povídky z Českého Podkrkonoší, III., Praha 1923, ě. 202, str. 712 až 723.

Podobně si vypraví lid polský. Píseň, zpívaná o Sobotkách, napovídá v týž rozum, že rosa svatojanská činí děvčata krásnými. Sbor ptá se písní sv. Jana, cože. přinesl nového, cože pěkného. Odpověď zní: »Przyniosłem ja rosy dzieweczkom, dla krasy.«

V Karpatech je zvykem všeobecně rozšířeným mýti se v den sv. Jana do východu slunce rosou.18)

Rosa svatojanská dodává nejen krásy, nýbrž i zdraví. Rusové stírají rosu o sv. Janě a umývají se jí, věříce, že tím tělo očistí, zbaví všelikých bolestí.

Zajímavá je, že ve Vilně »jíti na rosu« znamená tolik jako jíti na slavnosti svatojanské, a že svátek Kupała na Litvě nazýván býval svátek »rosy«.19)

Když jde někdo o svatojanské noci na louku a namaže si rosou oči, tu prý vidí (jak dí česká zkazka lidová) všecky poklady světa, ale nemůže se jich zmocniti, poněvadž jich hlídají psi s ohnivýma očima.20)

Kdo ráno na sv. Jana Křtitele před východem slunce do nového hrnečka rosu sebéře a rosou tou některý předmět, obyčejně loktuši na trávu, pokropí, obdrží hojnost dobrého mléka: urjjáže totiž loktuši za dva úvazky k nějakému bidélku a druhé dva dojí.21) Podle jiného variantu vezme čarodějnice hospodyni plachetku, s kterou se chodí v létě na trávu, vyjde na pole a stírajíc do plachetky rosu, říká: »Beru vám užitky, ale ne všecky«. V tom případě kravám ještě trochu mléka zůstane; říká-li se však: »Beru vám užitky všecky«, pak všecko mléko stéká čarodějnici z pouhé plaehetky.22) Známo, že podobný obyčej udržuje se v českém podání také na sv. Filipa a Jakuba.

Zajímavější však jev že téhož druhu obyčej znají na sv. Jana Křtitele také JihosJované. V noci svatojanské plíží prý se čaro-