dějnice ku plotu některého obydlí a zaklína: »K mení sir, k meni maslo, k meni puter, k meni mleko a vam pak kravskú kožu.« Aby její kouzlo bylo odčarováno1, chodí Jihoslované o s v. Janě za svítání na lwuku, stírají rosu do šatů a potírají pak rosou krávu a dojí. Mléka nado j í mnoho» Čarodějnice jí neuškodila.23) O kouzlu svatojanské rosy viz B. Dvořák, Český Lid XXVII. č. 9, 10.

Koupel sa večera svatojanského. Za šera v předvečer svatojanský, kdy přírodě vůbec přičítána byla, moc tajuplná, kouzelná, chodívali se staří koupat. Vodě za večera toho přisuzovala se moc očistná, čarovná. Tbiuží již, sv. Augustin na pověrečný prý a pohanský obyčej, že křesťané se myjí, »křtí« o sv. Janu Křtiteli.24) Zajímavější je popis Petrarchův z, roku 1339, jak v Kolíně ženy večer před sv. Janem koupaly se v Rýně, jsouce ozdobeny vonnými květinami, myly sobě ruce a nohy. Činily prý ta z pověry. Lázni svatojanské v Rýně byla přičítána očistná moc, chránící před všelikými pohromami. Pétrarcha doslechl, že od pradávna obyčej se udržuje; široce o něm píše a zaznamenává jej za zvláštnost.25)

Oba doklady uvedené ručí nám s dostatek, že lázeň svatojanská je prastarý liďavý obyčej, jenž se úzce víže ku všem jiným obřadům na oslavu letního slunovratu. Není divu, že staří ve významný den svatojanský, kdy (jak věřili) všecky síly přírodní byly vzrušeny k činnosti nadobyčejné, takořka zázračné, i tajemným silám vodním přibájili podivnou moc hojivou, čarovnou.

Doklady, nahoře uvozované, nejsou osamělé. Shodně s nimi svědčí zápisy ještě jiné. Povšimnutí a úvahy zasluhuje, že zejména léčivým vodám lázeňským byla ona nadpřirozená moc za večera svatojanského přisuzována. Leibiz vypravuje, že lid

0 sv. Janě Křtiteli prodlel v lázni nepřetržitě 24 hodiny. V lázni seděl, jedl, pil a spal. Vzniklo domnění, že lázeň takto chystaná znamenitě člověku prospívá.26) V Napajedlích léčivý pramen objevoval se právě na den sv. Jana Křtitele, podle svědectví Hertodova.27) V podobný rozum, zaznamenává Kašpar Schwenck-feld o slezské lázni v Hirsehbergn.28) Lid prý z pověry chodívá se večer před sv. Janem i o sv. Janě z blízka, daleka a daleka do lázně koupat, přičítaje koupeli této zvláštní moc. Česká pověra, že koupel, v den svatojanský před východem; slunce konaná, krásy dodává, jest téměř obecně známa.

Abychoan slov ukrátili, připojujeme k citovaným dokladům, že lázeň svatojanská byla a místy je podnes oblíbeným obyčejem lidovým u Němců, ve Francii, v Anglii a ve Švédsku

1 n Slovanů. Koupel děje se buď v rybníku, nebo v řece, nebo,