zvláštními kouzly a obřady poštěstilo se ho dosíci, je neviditelný, rozumí, co zvířata svými hlasy sobě hovoří, co haluze stromové za tichého šelestu sobě šepotají, štěstí se naň usmívá, zvídá o pokladech a může jich dobývati, před ním mizí neproniknutelná rouška, která jiným smrtelníkům zakrývá výhled do budoucna.47)

V písních často děje se zmínka, že kapradí kvete v noci svatojanské.48) Po vlastech slovanských koluje však též popěvek, jak prý kapradí kvete bez květu. Je to snad ohlas lidové víry o přepodivném, zázračném květu jeho1, jenž není takový , jako jiné květy. Podle písně polské a njsínské, jež o sv. Janě Křtiteli bývají zpívány, ptá se hoch dívčiny a táže se Rusalka: »A cóż kwietnie bez kwiateczka?« Odpověď: »Oj, paproć kwietnie bez kwiateczka.«49)

Podobne oznamuje píseň lužická: Njent mě spowez, gólioka, co je lěóe bez kwětka? Paproéinka, gomolinka, ta jo lěée bez kwětka.«50)

Povšimnutí zasluhuje, že také Jihoslované zpívají při ohních kresových: »Kaj roste brez korenja? Kamen roste brez fcorenja. Kaj cvete brez cveta? Praprot cvete brez cveta. Letni sneg-, zimski cvet.«51)

Zkazka lidová o podivné moci kapradí na sv. Jana, o nebezpečném a nesnadném získání zázračného květu, střeženého obludami a zlými duchy, čerty, ďábly, je stará. Jdeme pro doklad ku pramenům domácím. Tadeáš Hájek z Hájku vykládaje o semeni a květu kapradí, dodává: »Zbírají (semeno) podložíee pod ně papír při konci měsíce června, neb toho času dozrává. Baby i šebryňkáři praví, že je musí tu noc před sv. Janem Křtitelem sbírati s jakýmysi slovy, jimiž praví se zlé duchy zaháněti, kteříž toho< semena ostříhají a zbírati nedopouštějí: ale to jest poboňk a šejd,«52) K tomu ve Veleslavínově vydání Herbáře čteme přídavek: »Někteří smejšlejí, že to ryšavé chmejříčko moučnaté na listu semeno jest; mnoho šejdířství tím provozují... Taková zrnka sprchají okolo sv. Jana, to jest uprostřed léta a zůstává na listu vlnka. Jakéž tedy koli po-Boňky a šejdířství skrze ně se provozuje, tímto aneb jiným způsobem, to jest s hříchem.«53)

Oba doklady jasně svědčí, že staří Čechové dobře znali »po-boňky« a čáry s kapra dím o sv. Janě Křtiteli. Avšak i z; pouhého podání lidového, jak se podnes udržuje mezi lidem českým, dovtípili bychom se, že ona víra lidová, všude po zemích česko-slovanských rozšířená, nemehla vzniknouti v nové době, že se všemi jinými obyčeji svatojanskými sahá v doby staré.

Květu kapradího i šťastnou náhodou možno dosíci; komu