by netušene a nepozorovaně v oibuv upadl, ten Imde věděti o všech: pokladech pod zemí.54) Vypraví se také, že by se mohla panna odvážiti, zda by jí zázračný květ spadnul na bílý šátek, když by jej rozestřela pod kapradimi.55)

Kořen kapradí slove po Cechách místy »svatojanská ručička«. Hospodáři jím vytírají před východem slunce žlaby. Tím prý je dobytek chráněn před všelikými čarami.56)

Lužičtí Srbové shodně s jinými vypravují, že ten, kdo- najde květ kapradí, uvidí snadno, kde jsou poklady a jak možná se jich zmocniti. Kvete prý však buď v půlnoci nebo' také v poledne.57)

Ve slovanském podání je též několik variantů o tom, jak lidé bezděky o sv. Janě nabyli zázračného květu z kapradí (obyčejně upadne jim bez jich vědomí do krpce, škorně, střevíce), a získali tím moc i kouzlo, jehož květ onen dodává (viděli poklady, rozuměli zrvířatům a pod.). Avšak neopatrností zase kyět vytrousili. Tak si vypráví lid na Slovensku,58) Kusové,58) Lužičtí Srbové60) a Jihoslované.61)

Třezalka (Hypericum perforatum), známá Čechům i Němcům62) (Johanniskraut) názvem »sv. Jana kořenie«63) »sv. Jana bylina«, má podle staré víry lidové zvláštní moc proti čarám, čarodějnicím, ba i proti zlému duchu. Veleslavín v Bylináři poznamenává, že »někteří při sobě nosí bylinu zvonečku červeného, (sv. Jana bylinu) proti nočním obludám a kouřením jeho v domích zahánějí zlé duchy.«64)

Z mateřídoušky »kupalnice« (Kanunculus acris) a divizny vijí Poláci věnce.65) Někdy je světí a chorému dobytku přimě-sují pak do nápoje.66)

Mateřídouškou, trhanou o sv. Janě před východem slunce, podkuřují se stromy na Štědrý den také před sluncem východem, aby jich ruda nespálila (t. déšť padající, když slunce svítí).67)

V Čechách místy děvčata mívala obyčej váleti se po vyrostlých konopích; zvedlo-li se opět zválené konopi, bylo1 to dobrým znamením, že se vdají do roka.68)

Tu noc před sv. Janem děvčata, natrhavše sobě z. jarého-žita pýření, t. j. žitných listů, po paměti je v klínu svazují, takto při tom říkajíce: »Velký Bože, svatý Jene, prosím tebe poníženě, oznam ty mi sám, za koho se vdám. Trávo, trávo zelená, po: paměti pletená, pověz ty mně pouhou pravdu, za koho se vdávat budu.« K čemu spletení se podobá, takový očekávají na sebe osud.69) Poněkud podobný obyčej mají Jihoslované. Zasévají o- sv. Janě i>senici a pak hádají z vyrostlého1 chmýří o budoucnu milenců.70) . '