c délce života mají o sv. Janě Křtiteli Slované. Podle názoru o souvislosti života rostlinného s životem lidským*15) věští z toho, uvadne-li rostlina, která symbolicky značí osohu některou, že osoba ta zemře a naopak.

V Čechách a na Slovensku zastrkuje večer před sv. Janem každý člen rodiny do trámu, nad stolem. ne třesk. Čí netřesk dále se rozvíjí a roste, ten bude dlouho živ; komu uschne, nebude živ do roka. Podobně1 hádávají také na Slovensku z toho, uvadnou-li králíky (t. j. rmen, heřmánek), jež jsou označeny jmény jednotlivých osob. Zastrkají je do trámu; čí cto rána uvadne, umře do roka.83) Poláci mají obyčej podobný, jenom že zasazují rostlinu do země. Hádají také, čí napřed uschne, ten že do roka zemře.84) Rusové zavěšují na stěnu »bogatěnku« (JEri-geron acre), každý květ označujíce jménem jednotlivce. Čí do rána uvadne, ten do dne do' roka buď zemře nebo ochuraví.85) Také Slovinci věští, čí květ udaným způsobem pojmenovaný uvadne do rána, že brzy umře.86) Chorvaté v okolí Karlovce natrhají na sv. Jana tolik růží, kolik osob v domě, a opět věštba týmž způsobem se děje.87) Je to vůbec obyčej jihoslovanský, květiny se jmény členů rodiny i čeledi zastrkovati o sv. Janě buď do trámu nebo do řešeta. Čí dříve svadne, ten v budoucím roce bude snruten, ochuraví a snad i zemře.88)

Na večer před svátkem sv. Jana Křtitele byl tu i tarn po. Čechách obyčej stláti světci postýlku. Natrhali různých květin, nejvíce mateřídoušky, rozložili je pod stůl, přes ně dali bílé prostěradlo a navrch různé obrázky svatých, také sv. Jana. Věřili, že pak tento světec do rána na té postýlce spí a květiny posvětí.89) Na zejtří možná prý viděti otisk jeho< hlavy na bylinách, jež tím stávají se léčivými a zvláště nemocnému dobytku se přiměsují do píce.90)

Konečně budiž v teta» stati vzpomenuto obyčeje, že bývá »máje« kromě jiní^ch dob (1. května, o letnicích) také někdy stavěna večer před sv. Janem Křtitelem.91) Zajímavá je zpráva superintendenta D. Hildebranda z r. 1672 O' Slovanech Drevan-ských (v nynějším Sasku), že u nich ženy každého roku na sv. Jana skácely břízu, nazývanou korunním stromem (byly jí větve usekány až po vršek). Potom zapřahše se samy do vozu, táhly ji, zpívajíce, z lesa na náves, kdež porazily starý korunní strom *ad loňska a postavivše nový, s jásotem navěšely naň věncův a květin a zasvětily jej podle svého způsobu dvanácti korbely piva. Pravděpodobně vykládá Sobotka, že máje představovala tu životní strom dědiny.92) Svůj názor o původu májů objasnil jsem v knize »Máje«, Praha, 1923, s příslušnou literaturou cizí i slovanskou.