Věštba z věnečků. O sv. Janě bývá, jak již bylo připomenuto, rozmanitým způsobem věštěno o budoucím osudu. Často děje se tak věnci, uvitými z květin, natrhaných o sv. Janě.

Zvláštní druh věštby mají děvušky ruské. Zavedou »kupała«, t. j. družku svou, všecku okrášlenou květinami, do lesa a tam dostávají od ní věnce. Která dívka obdrží věnec ze svěžích květů, bude v manželství šťastna. Hůře však se povede té, které byl podán věnec z květin svadlých. Bude nešťastna.93)

V cechách házívají děvčata před sv. Janem věnec uvitý z květin, natrhaných na) devíti mezích, na hrušku. V kolikátém hodu se chytí, tolikátým rokem se provdají (Oustí, Humpolecko).84)

Rozšířeným obyčejem svatojanským je věštba o\ budoucím choti z, věnečků, podložených pod hlavu. O kom se zdá ve snách, ten bude mužem děvčete.95) V Čechách děvčata tu i tam mají pravidlem: večer před sv. Janem Křtitelem, když první hvězda na obloze vzejde, natrhati kvítí na devíti mezích v polích vedle sebe, z toho uplésti věneček, dáti si jej pod hlavu na noc; o kom se té noci zdá, toho děvče dostane za muže.96) Jinde za tím účelem uvije se věnec ze všeho kvítí lučního (Zbility).87)

Slované mají ještě jiný ráizovitý způsob věštby z věnečků. Dívky večer před sv. Janem pouštívají po1 vodě věnce a prorokují si při tom budoucí osud. Děje se to v Čechách a na Moravě, na Slovensku, v Polsku a u Rusů.98)

Děvčata polská házejí věnce do vody a když tyto plynou, zpívají případné písně. Podle toho, plyne-li vínek daleko1, nebo je-li zachycen od mládence snadno či s námahou, zhasne-li svíce, připevněná k vínku, či jasně a dlouho hoří, prorokují, kdy se vdají, za koho a jak se dostanou, budou-li zdrávy a pod. Také ruské dívky znají tento obyčej; kupalský.9')

Děvčata slovinská metala večer před sv. Janem věnce do vody a z hladiny vodní pak usuzovala, jakého budou míti ženicha.100)

Význam některých zvířat podle lidového podání svatojanského. Také některých zvířat všímá si podání svatojanské, a to zejména v příčině kouzel a věštby.

Při rozmanitých kouzlech, milostných důležitý jest vůbec lidový názor, že kůstkami žabími možná přivábiti neb odpuditi milence nebo milenku. Obyčej je to všeevropský a prastarý, jak nasvědčuje Wierus, přibíraje do známé své snůšky pověr a čar středověkých, do knihy o čarodějnictví, popis, jak kosti rosničky, o/bežrané od mravenců, jsou kouzelným prostředkem, chce-li druh druha k sobě přilákati nebo zapuditi.101) Pro nás je tu zajímavý zjev, že děvčata nosívají rosničku do mraveniště, aby