mravenci kůstky okousali, právě v tajemný čas. kdy též jiná lásky kouzla se chystají, t. j. před sv. Janem Křtitelem. Ceskě podání zachovalo tuto versi: Před sv. Janem Křtitelem chytají děvčata rosničky rukou (ne holou) a házejí je do mraveniště. Při tom se nesmi žádná ohlížeti, nýbrž po výkonu utíkati, aby nezaslechla žabího skřeku. Uslyší-li ho, pak ohluchne prý. Mravenci žábu ožerou a zůstane z ni pouze háček a lopatička. Háčkem mohou děvčata, dotknou-li se koho, k sobě přitáhnouti, a omrzí-li jej, lopatičkou odstrčiti (Oustí, Humpolecko).102) Podobný obyčej znám je na Moravě. Ze žabky zbudou prý v mraveništi tři kůstky: »háček, vidlička a pohrabáček«. Píchne-li hoch děvče (nebo děvče hocha) háčkem nebo vidličkou, musí za ním choditi, buď jak buď. 1 kdyby jej (ji) uvázali, musí se utrhnouti a přijíti. Možná však lásku také odvrátiti a to třetí kůstkou, »pohrabáčkem, kutáčkem čili hřebelkou«.103) Také dívky ruské znají tyto kouzelné prostředky.101)

V Polsku a Busku mají děvčata podobný obyčej; místo žáby nosívají však v noci před sv. Janem, nemajíce na sobě žádného roucha, do lesa k mraveništi a zahrabou tam netopýra. Po devíti dnech vyhrabou kosti, jimiž přiěarují prý si lásku jinochů, kterých se dotknou oněmi kůstkami (šlovou »grabki«, rusky »grabli«.105)

V lidovém podání o sv. Janě Křtiteli kolují dále rozličné zkazky o kukačce, která o sv. Janě prorokuje svým kukáním, bude-li neúroda -obilí, bude-li drahota, a zač bude korec žita.100} Doklady toho jsou zachovány již ve skladbách staročeských. Podle Partlicia »kukačka po sv. Janě za kolik dní kuká, za tolik grošův bude žito«.107) Podobně

Mimo to zachována zpráva o domnělé moci kukaččině ve slovenské pověře z minulého století: »Ohceš-li, aby te žáden neprestrelil: chyt na sv. Jana, jkukučku a za tri dni chovej, potom ju rozpáraj a najdeš v nej jeden kameneček, kteri pri sebe nositi budeš.«110)