26.). Kolem Jeníkova nosily ženy kožíšek se šůsky delšími a několikrát vedle sebe složenými, z nichž spodní bílá podšívka be-ránčí vykukovala.

Ústroj hlavy řídil se věkem. Už i nemluvňata v peřince okusila horácké módy. Bohatší selky pořizovaly jim aspoň pěknou »karkulku« (čepičku), vyšívanou hedvábím, vlnou, bavlnou i dra-counem zlatým i stříbrným, ozdobenou sklíčky, penízky, perličkami, korálky i granáty a zrcadélky. Hlavička se jen blýštěla. Chudším křtěncům podobnou karkulku půjčovala křestní bába. (Obr. 12.)

Děvčata i ženy ve všední dni nosily obyčejně na hlavě »sacký« červený i tmavý šátek menší (bez třísní), uvázaný »na babku«, »na kačenku« (Šimanov), »na matičku« (Špeřice), »na randúlku« (Jiřice). (Obr. 13.)

V neděli braly si ženy na hlavu šat větší, s třísněmi; jeho cípy uvazovaly křížem přes temeno a zastrčily pod záhyb nad skráněmi jako čepec.

Nejkrásnější ozdobou hlavy byly přeskvostné holubinky horácké, jež se z celé naší oblasti nejdéle zachovaly toliko v Čejově, Budíkově, Světlici a Kejžlici (obr. 14. a 15.) a h o r á č k é čepce, jimiž o svatbě čepili nevěstu (obr. 16., 17., 18.).

@}@Literární rozhledy.

Napsal jsem v Českém Lidu řadu studií O' původu Vánočního stromku, o rozšíření, jak se dostal do zemí českých, jaká jest jeho symbolika, jaká jeho poesie. Napsal jsem o jmelí v dnešním zvykosloví velkých měst, jak se k nám dostalo s anglickým zvykem vánočním v knize »Hoj, ty štědrý večere«, (Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek 7.) V knize, která píše O' Vánočním stromku, dovolávajíc se bůhví jakých zvykův a obřadů cizích, předpokládal by každý čtenář Českého' Lidu, že je povinností spisovatele, který píše o Vánočním stromku, aby tyto práce svého předchůdce, to jest podepsaného, znal, aby podle nich i svoje kulturmě-historické výklady upravil a opravil. Pro koho jiného jsem podal historii Vánočního) stromku, jak se do Cech dostal, jak se šířil, jak domácněl, než pro toho, kdo vydá knížku samostatnou, kde se obírá týmiž otázkami1?! Nejsem ješitný, nejsem domýšlivý, ale tolik sečtělosti předpokládám, že práce moje v Českém Lidu i ve sbírce »Veselé chvíle v životě lidu českého« nemohou a nesmějí býti neznámy, kdo se roku 1927 pokouší psáti o tom, o čem já od roku 1889 až do letoška