betlémskou hvězdu umístit, sprostredkovali to tedy vtipně praporcem, kdež ji ve středu nalepili.

Výrobou beránků zaměstnávají se celé rodiny a při primitivních pomůckách robí je velmi dovedně. Cena je nepatrná a zisk malý, ale přece přináší zdejším lidem časový prostředek k obživě.

Pozn. red. Spisovatelka poslala mi hezounké »beránky«, originály. Pokusím se je vyobraziti jako obrázkový doprovod k tomuto pěknému článku. O beráncích těchto nikde jsem nic nečetl. Tím spíše vítám článek a prosím za pokračování.

Tyf na Slovácku. Taky to naše klučisko dostalo ten tyf a my sme krát (právě) zabijali. Ty jelita tak mu voněly, tož furt mě o ně dlabal (žadonil), přej »maminko, aspoň jednu do huby mě dejte« a mě ho bylo líto, tož sem mu hezkej kúsek dala, ale našemu (muži) sem o tem ani nekrkla (nešpetla). Po tom ešče vran-gal (prosil) o koláče. Dám mu jeden, dám mu druhej a zrovna jich chuďato zhltl, a povdá: »Mááminečko, a ji trošku těch trnek (vařených povidel) mě dejte« a tož sem jich nabrala vrchovatú žičku (lžíci), jářku, šak co, v těch nemôže byt nic zlýho, dyť sú vyvařený. Ná vidite, neumřel — kluk jak buk! To holt ide po krvi, z nekerých rodů jak to nekeho chytlo, každej odvážil (zemřel).

Auto a slepice. Stojíme toť s Hanču na silnici a tu se žene ántomobil jak čert, sotva sme uskočily, ale slípku mě přejel, no na čistý čisto ju rezpleskl. Táto ohava! Kolikátý to mělo numero? Ja, milej brachu, dyť pelášil (ujížděl), co pak rozeznáš ty cifry? To mám s tema slípkama! Onehdá mně kerási žaba mlsná jedna ukradla, tútok mně přejede, no nedopálíte sel Ná tož di k tej babě do N., aby tú zlodějku spravila (učarovala ji), nech zlodějce oči vytečú, lebo nech ji tá slípka příroste na nosi. — Ja, dyť to, myslím, není pravda!

Zlodějstvo za starých časů. V tej »Dúbrave« (les u Hodonína) býval jindá nepokoj. Nejednu tam ženskú potahali, všecko ji sebrali, a jednu že zabili ženskú, temu ditěti uřezali ručičku a nechali si ju. Dyž šli krást, tú ruěičkii rozsvítili a to jich potom žádnej nechytl. Ale dyž šel okradenej k jednej babě v N., tož mu poradila, aby o 12 hod. v noci, hodil guličky do ohňa a dyž nejakej chlap v ten deň k vám donde, ukrojte mu kúsek chleba a akorát chlap došel, chleba snědl, a potom dycky byl morutnej (churav). Tož tak poznali zlodeja indá (jindy).