P o z n. red. Po celý středověk houževnatě udržuje se pověra, že palcem, utrženým mrtvole, nebo ručičkou nekřtěňátka zloděj si svítí, aby nebyl v krádeži rušen a prozrazen.

Byla svatá Dorota, vila vínek ze zlata, v čistotě se chovala, a slunci se rovnala. Zamiloval si ji král, on ji psal, posílal, bude li ho chtíti. A já byoh tě nechtěla, kdybys mě dal stotisíc, ještě jednou sto tisíc, pannenství zrušiti. Kázal Dorotu vzíti, na oleji smažiti. Čím více se smažila, tím pěknější byla. Bozehněval se na to král, Doroty se zase ptal, aby se rozmyslila, bude-li ho chtíti. Ona odpověděla, královnou že nechce být, tu odpověď dala. Kázal pec vypáliti, Dorotu tam vsaditi, aby se rozmyslela, tú královnu býti. A já bych tě nechtěla, kdybys mi dal sto tisíc, ještě jednou sto tisíc, pannenství zrušiti.

Někteří zpívají zkrátka: Šla Dorotka přes králův dvůr, potkal ju tam sám pan král. Chceš Dorotko má býti, chci ti život platiti. Nechci, králi, žádného, mám Ježíše milého. Král se na ni rozhněval, hned jí hlavu stíti dal. (Vliv polštiny?)

(Z rukopisné sbírky F. Stránecké.)

M ulaři (zedníci) na palíra bunčeli (hubovali). Moravec, II., č. 6-Bobánky, t j. bochánky, nadívaná mákem. Moravec, 1927, č. 1. Cukrovna, cukrovar. Kat. noviny, 18. prosince 1897. Cipy, huky, presvuřt a poliše (polnishce), různé uzeniny. Mor. II., 6. Cesta napitému pod nohama huštala, ric bác rukama napřed přes dvojatá okna a už měl luft. Kat. nov., 1894, č. 3. Ve prospěch hodnějšího (lepšího) zpěvu v našich moravských koste-lích učinili duchovní děkanství hulčínského dotázku u opolské vlády. Kat. nov., 1896, č. 50. Humorfia, ženská nadávka. Mor., 1926, č. 1. Pozbírat holuby, zednické náčiní. Mor., II., 6. Potem začli zpřevracat hale oči. Mor., II., 6. Halati, povídati. Kat. nov., 1895, 26. ledna. Krapkař, lidový lékař, léčící krapkami z různých zelin připravenými. Kat., nov., 1895, ě. 9. Lehěiná, lehké: pivo, také ajhfachově zvané. Vel. Hoštice ná Hlučínsku. Zase mě u ministerstva opisał (obžaloval písemně). Mor., II., č. 6. Nos svůj měl hned rozbitý na maděr ku. Kat. nov., 1894, č. 5. Tak se