valaští, předkové. Tedy bude nutno, věrně napodobiti. Arcibiskup olomoucký dr. Prečan daroval asi 70 m3 dřeva. To už je pěkná pomoc!

Kopii z nového materiálu nepovažoval Mistr B. Jaroněk za žádné prohřešení, dokud její tesaři, kteří nepracují jinak než mistři tesaři předkové. »Sbírati« originály valašského stavitelství bylo by drahé sběratelství, které bez pomoci úřední, bez podpory státu a země lze těžko provozovati.

Dnes snaží se Mistr B. Jaroněk získati Valašské hospody z Rožnovského náměstí. Je velmi stará a rázovitá. Odstraní-li se dnešní papírová střecha a nahradí střechou šindelovou, stane se zajímavou chalupou, zejména jí prospěje prostředí Musea v přírodě.

Zásluhou bratří Jaroňků stane se takořka zázrak: Věky bii-doucí budou míti zachovánu věrnou představu o valašské dědině. V celé, republice není a nebude nic podobného. Starodávný kříž u Národopisného musea v zahradě Kinského v Praze je slabý pokus o znázornění podobných památek. Na Slovensku hyne budova za budovou! Kolikráte již jen vyhořely Čičmany. Umělé budovy na prostranství Národopisné výstavy roku 1895 pomalu již zchátrají a splynou s moderním okolím. A tak vděčně uznávejme zásluhy obou umělců, bratří Jaroňků v Rožnově. Přijde čas, kdy odborníci domácí i badatelé cizinci zaměří toužebně do Rožnova, aby viděli a studovali valašskou dědinu, pravou, nefalšovanou, se všemi zvláštnostmi valašského lidového stavitelství. Luzná vidina F. A. Šuberta o československém »Skansenu« stane se skutkem. Ušlechtilé snahy Musejního spolku v Rožnově, bude-li jim porozuměno na místech příslušných, vynesou ovoce trvalé ceny a vždy bude s nimi spojeno jméno obou umělců-idealistů, Aloise a Bohumila Jaroňka!