kuju, smeku ju. — 5) Variant: šak tě zejtra vaši páni vodvedou, vodvedou.

(Zpívali Josef Turecek a Matouš Kovář.)

2. Gdyž. nechá, ať nechá, já mu zase zkázu, že takový chlapce za podvazky vážu. 3. Nevážu, nevážu, ale vázat budu, a to Jeníčkovi na truc dělat budu. 4. Včera mně zkázala jeho panímáma, bych si nemyslela, na jejího syna. 5. Já jí zase zkázu takovou otázku, by si uvázala svého synka doma a to na provázku. 6. Doma na provázku, na hedbávnej šňůrce, aby on nechodil k chudobnej panence. 7. Chudobná panenka ta statečku nemá, jenom tu poctivost, kerou si zachová.

(Zpívala Johanka Kovářová.)

V Národním divadle v Praze připravovali operu Jaromíra Weinbergera Švanda Dudák (»Opera o třech dějstvích s prologem a epilogem, 5 obrázků. Slova Miloše K a-reše«, tak hlásá divadelní cedule 27. dubna 1927.)

Dne 28. února 1927 dodala mi pošta dopis: »... Za tři týdny bude v Národním divadle premiéra mé opery »Švanda Dudák«. Je zvykem provázeti premiéru v Časopise Nár. divadla informativními články. Na koho jiného se u nás obrátit nežli na Vás"? Už leta čtu »Český Li d«, a leta jsem Váš ctitel a obdivovatel. Kdyby čeští muzikanti znali Vaši geniální práci, vypadala by ta jejich muzika trochu jinak. Tam by poznali, kde hledat pravou inspiraci, tvořivou sílu a směrnice naší národní hudby české. Původně jsem měl v úmyslu požádat Vás o svolení, abych směl ocitovat určitá místa z Vaší knihy »Hrály dudy«. Nevypadalo by to však pěkně vystříhávat věty z koncertu. Ublížil bych značně Vašemu slovesnému umění. Proto Vás prosím, pane profesore, o krátký článek »Švanda Dudák a Babinský«. Dovoluji si Vám poslati libreto své opery. Ručte je posuzovat jakožto podklad hudební, tedy nikoli jako samostatnou práci slovesnou. V této skladbě je všechno tradiční, všechno má svůj původ v lidu. Vzpomínám znovu knihy »Hrály dudy<<.