Hlavně apostrofy naší národní hudky české šly Vám z celého českého srdce, jsou vroucí a dojímají. Byl bych Vám velmi povděčen, kdybyste mi ten článek napsal do týdne. Nejraději bych Vám osobně přišel poděkovat za něj a pozvat Vás na premiéru. Jsem Vám, pane profesore, s ujištěním nejvřelejší úcty k Vaší práci velmi oddaný ctitel Jaromír Weinberger. 28. února 1927.«

Než jsem začínal psáti, abych vyhověl žádosti tak vážné a srdečně podané, prohlížím libreto s titulem: »Památce Josefa K. Tyla. Jaromír Weinberger, Švanda Dudák, opera o třech dějstvích s prologem a epilogem. Děj skladatelův. Slova Miloše Kareše. Praha.« (Hry českého jeviště 41). Osoby: Švanda, Dorotka, Babinský, Královna, Černokněžník, sudí, kat, víla, čert, pekelný hejtman, čertův famulus., Víly. Královniny družky. Lid všech stavů. Obřadník. Klíčník. Zbrojnoši. Soudní dvůr. Trubači a bubeníci. Katovi pacholci. Čert a čertice. Babice. Pekelné zjevy. Pekelné vojsko a hudba. Venkovský lid.

Čtu znova: »Děj skladatelův. Slova Miloše Kareše.« Dr. Miloš Kareš byl mi znám (a soustavně jsem vždy sledoval jeho literární činnost) jako znamenitý znalec lidového podání československého, jako cituplný a nadšený ctitel lidové hudby československé, zejména hudby dudácké, jako soustavný badatel o historii i přítomnosti lidové písně československé, koled, pomlázek, jako vynikající znalec starodávné (»šumařské«) mu ziky, jako bystrý kritik při výběru zkazek a rozprávek lidových her a výjevů ze života na přiklad ve mlýně, o vánocích atd. Však to posluchači Eadia dobře znají a libují si v jeho skladbách, stejně roztomilých, jako věrných obrázků, jež i na poslouchanou (kdy posluchač Radia nevidí herců, figurek, tak rázovitě zachycených) upoutají každého Čecha upřímného a vynucují si pro tuto zálibu znova a znova opakování her Karešových.

Těšil jsem se tedy upřímně, že Jar. Weinberger, umělec tak vzácného nadání a tak zanícený pro osudy Švandy Dudáka, jak přiznává horlivý znalec obsahu »Českého Lidu« a důkladný čtenář mojí knížky o dudách (»Hrály dudy«), měl po ruce duchaplné, posud nezvyklé zpracování Dra Miloše Kareše, jenž v dorozumění se skladatelem Weinbergerem životní osudy Švandy Dudáka sloučil s romantickým loupežníkem Babin-ským v ladný celek a přijatelný závěr.

Tedy jsem psal a psal ... Psal pro časopis Národního divadla o opeře Weinbergerově. Co jsem psal, hned tady dole otisknu, abych to budoucnu zachoval. Byl bych neupřímný, kdybych se nezmínil o lítosti, jaká mě sklíčila, když jsem otevřel stránky časopisu »Národní a Stavovské divadlo« 1927.