v Hradci Králové a v Chrudimi r. 1862 a v Pardubicích, roku 1867, česky i německy. Z italského přeložil J. Z.: Sb'ogar, jiho slovanský vůdce loupežníků v horách dalmatinských; z nemeckého: Eoza Šandor, bandita uherský. Al. J. Landfras ^vdai v téže době: Život a ukrutnictví loupežnického vůdce Pierra Moutona čili francouzského Einaldo Einaldini.

V řadě těchto »loupežnických« historek dočkala se několika vydání knížka: Babinský, vůdce loupežníků v českých, lesích. Eomán z nedávné minulosti, z německého volně pře ložil J. Z., r. 1862, 1863, 1865, 1867. Obsah její byl též dramaticky zpracován a s oblibou hráván od venkovských společností divadelních. Hlavní myšlenka, která jako zlatá nit se vine pásmem smyšleného děje milostného, jest vyslovena v přesvědčení loupeživých druhů Babinského i prostého lidu, s kterým se Babinský přátelsky stýkal: »Všude tě chudí chválí, bohatí proklínají a zuří... Velký cíl si vytkl Babinský, obrovský, nemožný. Chtěl přispěti nouzi k pomoci, chtěl donutiti bohatství, aby buď dobrovolně, buď nevolně, nezaslouženou bídu zmírnilo; on samojediný chtěl obrovskou propast mezi chudobou a bohatstvím pouze svou vlastní malomocnou silou vyrovnati. Aby to provedl, sestoupil Babinský k nejhlubší opovrženosti: aby dobře činil, chopil se zlého...« Byl odsouzen Babinský na dvacet let a když po dvaceti letech byl propuštěn z vězení, vydávali spekulanti letáčky s obrázkem jeho, pod názvem: Babinský žije! ...

Do Kartouz, kde Babinský byl v trestnici uvězněn (varianty o Špilberku) roku 1859 byl poslán za kooperatora Petr Kopal, pozdější známý redaktor »Čecha«, který v řadě statí časopiseckých vylíčil klidný život bývalého loupežnického vůdce. Osobně vyprávěl mi často »U Brejšků« redaktor Kopal (pobyl v Kartouzích až do r. 1866) dojmy svoje z hovorů s Ba binským, který tam byl oblíben a brzo propuštěn, spokojeně pak zahradničil v fiepích. Do Prahy chodíval jako obyčejný soused na pivečko a rozveselil se rád i vyprávěl svoje osudy. Tak mi líčil red. Kopal.

Lidové podání o Babinském (z úst pamětníků i z jiných pramenů) přirovnal s historickou skutečností redaktor Karel Novotný v řadě zajímavých studií o životě a povaze Babinského, samostatně pak knižně vydaných.

Nazval bych nejraději Babinského českým Janošíkem. — Slovenskému lidu, jako českému, lichotilo, že Janošík stejně jako Babinský, bohaté obíral a chudým rozdával. Lid zapomenul, že Janošík a jeho zbojnická družina přepadávali na cestách i v bytech pány, boháče, kupce, zemany i zemanky, že okrádali a zabíjeli. Lid slovenský i literatura českosloven -