hlavců«. Hřbet tento končí dosti srázně nad vesnicí Havlovi-cemi. Na tomto výběžku, nejvyšším to místě celého hřbetu, (580 m n. m.), pozorovati lze dodnes obrovské balvany, jakoby z nějakého rozbořeného hradu. Místo samo celou svojí polohou zdá se nasvědčovati, že stávala tu kdysi tvrz nebo pevnost, nebo aspoň pohraniční nějaká hlídka, jaké bývaly v Chodsku na každém skoro vyšším kopci. Lid říká tomuto místu »Zámek« nebo »Jia Zámku«.

iVypravuje se, že prý odtud vede tajná podzemní chodba, nyní už polozasypaná, která prý ústí do věže chodského hradu a do sklepa rohového domu proti kostelu Nanebevzetí Panny Marie augustiniánského kláštera. Dům tento, jakož i chodský hrad, stávaly ve starých dobách již uvnitř města za hradbami. V chodbě prý ukryt je poklad obrovské ceny, že nelze jej ani přepočítati. Vrch »Zámek« vzdálen jest od města asi 3 km.

Lid obetkal jej různými pověstmi, že i tam je uložen poklad a pod. Jednu z těchto pověstí — zajímavější —- tuto podávám: »Jedné noci osvětlila se v blízkém mlýně »hamrovském« všechna okna neobyčejnou září. Jedna děvečka probudila se od jasné záře a myslila, že už je bílý den a že zaspala; chtěla rozdělati oheň, bojíc se, aby paní nehubovala. Ale ať se namáhala, jak se namáhala, dříví ne a ne hořet. Darmo ocílkou křesala, troud nechtěl chytit. Vyhlídla náhodou oknem a tu vidí »v Ermoutě«. velikánský oheň. Jak byla rozespalá, chytila lopatku a běžela si pro drobet řeřavého uhlí. Přiběhla k ohni a tu viděla okolo ohně sedět několik tajemných bělovlasých starců v příšerném mlčení. Prosila, aby si směla vzíti drobet uhlí, a když jí nikdo nic neříkal, už se neptala, nabrala si ho plnou lopatku a pospíchala domů. Vysypala to doma na ohniště, ale viděla, k malé ovšem své radosti, že v uhlí není ani jiskřičky. Běžela tedy znovu, znovu prosila, ale opět nikdo jí neodpovídal. Znovu tedy nabrala si uhlí a spěchala domů, ale když vysypala oheň na ohniště, opět bylo vše uhaslé. Když však k ohni po třetí přiběhla, a chtěla si nabrati, jeden ze starců jí zastoupil cestu a ptal se jí, co tu hledá? Zvěděv příčinu, dovolil jí, aby si uhlí nabrala, ale přikázal zároveň, aby se nikdy již neopovážila rušiti jejich posvátný klid, Služka výjevem celá poděšená běžela domů, vrazila do dveří (v tom slyší bíti dvanáctou), skočila rovnou do postele, strachem a hrůzou se tetelíc. Ráno přišel do světnice nejdříve mlynář. Na ohništi našel hromadu ryzího zlata. Ptal se, odkud to je. Služka všecko povídala. Běželi hned hledat tu divnou hromadu, ale nenašli už nic.«

Podobně o nálezu zlata v okolí domažlickém vypravuje se tato pověst: Jednou na Květnou neděli právě při pašijích našli