v Čerchovské studánce veliké množství zlatého písku. Až zrak jim přecházel, co ho bylo! Nabrali si, co každý mohl unésti, a pospíchali domů, aby se mohli vrátiti a ještě více si nabrati. Ale než přišli, bylo už v kostele po pašijích, a nikdo nemohl najít místo, kde byla »čerchovská studánka«, třeba byli celý les prohledali a celé okolí sběhali.

Jihozápadně od zmíněného »Dmoutu« leží vesnice Pašešnice; blízko té nalézá se skalní sluj. Lid ji nazýval »Salka«. Jméno to zvšeobecnělo. Bývala tu lámána břidlice kamenečná, ze které se v blízké »huti« vyráběl kamenec. Na dně jeskyně jest jezírko, do něhož kape voda prosakující stropem a stěnami. V pozadí jsou dva užší průchody, jimiž prý se přijde až do Bavor. Ale chodby a místnosti tsľ jsou prý vodou naplněny. Několikrát učiněny pokusy vniknouti do zadních prostor, leč nikdo se neodvážil daleko pro přílišnou tmu a příšerný pohled.

Dle obecného mínění okolního lidu zaujímá sluj »Salka« v nitru svém množství nedostižných průchodů, chodeb, podkopu a vodojemů. Ve sluji dle vypravování starších lidí býval prý žebřík, aby se mohlo slézati dolů. Ten však prý časem zpuchřel a spadl do tajemné hlubiny. Nebyl pak již novým nahrazen. Lid vypravuje o sluji té tuto pověst: Před dávnými a dávnými časy kopalo tu na sta lidí kamenec. Jednoho dne, když byli všichni v nejpilnější práci pohříženi, počala se do dolu valiti voda s příšerným hukotem a nežli mohli utéci, voda zaplavila jeskyni a celý důl. Zahynulo tenkrát na 200 lidí. To byl trest Boží, protože ten pán, co mu to patřilo, nedal důl posvětit, protože byl nekatolík. Když se dověděl, co se stalo, zanechal všechno, jak to stálo, a uprchl. Trápilo ho svědomí. Do dnešního dne o něm nikdo už nic neslyšel. Nejspíše prý si vzal život. Od té doby voda ze »Salky« se neztratila a naplňuje, celý důl ve všech prostorách.

Podobně počalo se dolovati v Domažlicích na stříbro a měď »na Škarmaně« (kopec na severovýchodním konci Domažlic). Doly byly dány pod ochranu sv. Anny. Leč voda zaplavila šachtu a překazila tak dolování. Několikrát ještě učiněny pokusy, leč ukázalo se, že tu sice stříbro jest, ale v tak malém počtu, že by se dolování nevyplatilo. Po hornících zbyla jen jeskyně na dně pokrytá vodou. Vchod její rozdělen jest mohutným pilířem skalním na vchody dva. Jeskyně je všeobecně známa pod jménem »skalníkovo díra« a vypravuje se, že prý ve vrchu »Škarmanu« sídlí »skalník«, duch dobrý k chudým, ale nepříznivý všem, kdož bohatství způsobem nesprávným a podvodným nabyli. Neslyšel jsem nikdy, že by jím byli na př. malé děti strašili.