3. Ráno křičí: »Počítejte, pište písmo a rechnujte.« Odpoledne zas s muzikou, trápí se chvíli velikou.

4. Učitelé, ti když zemřou, před trůn Boží hned si sednou; andělé je přivítají: I vítáme vás, kamarádi!

5. A ta svatá Ceeilie, na varhany ukazuje, že bude muzicí-rovat, Bohu chválu a čest vzdávat.

Čtenář již porozumí, že muzikanti v této divadelní hře přišli oslavit »Cecilku«. Bezděky jako by slyšel, když muzikanti s rechtorem, učitelem obcházeli statky a provozovali za dárky peněžité i za hrách, mouku, chleba, za uzené maso atd. hru Cecilku. Dovolovali se hospodáře, hospodského ustáleným již úvodem, do nedávna vždy opakovaným. Při vstupu muzikantů do stavení: »Nemají, pane za zlé, že tak opovážlivě přítomnost naše sem se vloudila. Obzvláštní zajisté jest příchodu našeho příčina. Jen jsou tak laskavý, pane, a dovolejí nám v jejich příbytku rekraci užívati, poněvadž oblíbili jsme sobě zde věcnou památku naší patr on ky slavný hod s naší muzikou učiniti.«

Rozhodně souhlasím s dohadem p. lékárníka Stan. Oppla, že to byl omyl, připisovati tuto hru J. A. Komenskému. Ani látka této hry, ani osnova a její rozpředení nevede ke Komenskému, jenž by si nebyl zvolil tuto hříčku malichernou ke zpracování a jistě by byl podle svého zvyku a paedagogické snahy proplétal pásmo děje mravoučnými vložkami a lidovými příslovími. Prostá úprava hry a prostinké zpracování her divadelních J. A. Komenského souvisí s duchem a požadavkem doby souvěké,

Pan lékárník Stan. Oppl chystá kritické vydání tohoto divadla. Zatím dovolil a přál si, abych podal čtoucím Českého Lidu zprávu o novém objevu, který jistě rád uvítá literární historik český a zejména historik divadla československého. Seznamuji s trestí divadelní hry ve Fulneku z r. 1670. — —

Hrající osoby: R(ector) mistr hudební. Star, Gilar, Zajíc, hudebníci. Hospodský, posluha. Schubert, vandrovní. Více hudebníků.

Výstup (vchází hudebník s nástroji hudebnými, houslemi, klarinetem, flautou).

Rector prozpěvuje po němečku: Ich bin ein Musikant möchte gerne dienen, ich kann auf einer Geige spielen. (Já jsem muzikant, rád bych posloužil, já umím hráti na housle) ... Podobně:... na flétnu ..., na klarinet...

Posluha namítá, že muziku rád slyší, ale zpěv že mu nejde k libosti... Poněvadž slyším německou melodii znívati.

Rector brojí proti nechuti k německému zpěvu: »Ale, ale, což slyším, již t o 1 é světa jsem přešel a jeáté nikdo proti n.ě-