rozděliti a zase někam jinde odejíti. Muzikanti delší řečí souhlasí ... »Tak tedy my naše hudební nástroje zeberme a pak na jiné stanoviště se odberme.«

Posluha prozradí hospodskému, že muzikanti se chystají ńa odchod. Snaží se tomu zabrániti. Hospodský souhlasí, že se muzikanti nezachovali zdvořile: »Co pak vy, páni muzikanti, když mínite počestou, odejíti, jest svobodná věc; ale vaše outraty m-i dobře zaplatiti, to teď bude naše řeč.« Rozpřádá se hádka. Hospodský vyčítá, že jsou mu dlužni za kolik dní. Muzikanti nechtí se hlásiti k dluhu. Hospodský vyčítá zle, co snědli husí, kačen, kapounů, zajíců, masa. Co vypili piva, vína, rozolky... Hospodský po delších výkladech vzájemných se rozhorlí: »Ö holečkové! Daremná byla všecka ta naděje, na kterou ste se tak opovážlivě skládali. Co pak si myslíte, že to všecko, které jsem vám jmenoval, do m o j e h o dvora jako sníh neb déšť s oblaků pršelo, neb do mých sklepů že potokové jednostejně tečou f O milí braši, to všecko mne veliké peníze koštuje a teď z toho nic nezískám, a vy mi vaše outraty platiti musíte a ne jak by ste mínili, utřa fousy, pryč odejíti.«

Muzikanti úpěnlivě prosí. Nemají čím platiti. Muzikant Zajíc okřikuje posluhu, dorážejícího na muzikanty s kapsou vymetenou, kde zhola nic není. Muzikant Zajíc kára posluhu: »Hospodský a muzikanti jsou jeden svazek, poněvadž jeden bez druhého jest nic, neboť pan hospodský neb šenkýř, obzvláště který v Michala věří, co pak prodá neb vyšenkuje bez muzikantů f Hudba musí k takovému trunku hosti vábit a penize do šentyše přivádět...«

Hospodský: »Aj, aj, aj, jací studenti! Kde pak ste vy ty školy študovali, snad v Paříži a váš pan profesor Darmojed se jmenoval. U mě ten způsob ale není. U mě jest na prvních dveřích napsáno: Dnes za peníze a zejtra darmo. Na to máte vy pozorovat a ne na místo placení se hádati. Tomu daremnému hádání hned konec učiníme. Sklepníku, všem těmto seber jejich nástroje, poněvadž nechtějí platiti, aspoň tímto ten protrávený kost musí se nahraditi.« Posluha sebere muzikantům všem nástroje.

Marná prosba Gilarova za slitování. Hospodský nezná milosrdenství. »Tedy odejděte, kam se vám líbí a šetřete pilně, co ve světě pasíruje, pak po nějakým času ke mně se navraťte, předložte svými slovmi tak slušnou lež, kterou já za pravdu uznati moct budu; pakli to dokážete, já vám zas nástroje hudební vydám, a skrze ty všecky dni se dobře míti budete a k tomu, abyste předce něco k živnosti vaší měli» tehdy, sklepníku, vydej jim aspoň jejich píšťaly, ať netrpěji nouze a bídy