a teď v pokoj odejděte a na to, co jsem. vám přidržel, dobře pamatujte.« Sklepník jim odevzdává klarinet a flautu.

Muzikanti se pohádali. Vyčítali si, kdo zavinil tuto pohromu. Zajíc: »Nechť hrom do toho stavení z čistého jasna bije a nechť toho stakramentského kujóna všichni čerti do horoucího pekla vezmou, když on nám takovou hanbu učinil, co se nám nikdy od žádného nepřihodilo a to ještě nás o naše nástroje připravil, jaká to hanba pro naši bandu!« ...

Do hospody přichází po čase pocestný (Gilar, muzikant): »Dobrý večír vinšuji a prosím za pohodlné odpočinutí.« Hospodský vítá srdečně: »Dovoluje se na všecek způsob, jen se pán posadil a odpočinout. Kde pak, nebo odkát je jejich cestal« Gilar: »Já sem, pane, již dost veliký kus světa přeměřil, já sem šel až na turecké hranice skrze Polsko..« Hospodský: »Tehdy bude pán vědět něco nového?« Gilar: »Nevím, čím bych tak dokonale sloužit mohl; leda blízko hranic tureckých nejvěc řečí mezi lidmi bylo, že neobyčejní voli skrz Polsko v Uhry hnáti se budou, a obzvláště takoví voli, mezi kterými mají míti své váhy na 50, 60 i na 70 centnýřů a rohy jeden-každý má míti na 10 sáhů dlouhé.«

Hospodský: »I co jeden vůl 60 neb 70 centnýřů, to Je lež! Co pak myslí pán, já sem toho řemesla, ano já před pár lety s dalekými handlíři sem handl vedl, ale ani o patnácti centnýřů sem neslyšel. A k tomu, kde pak by takový dobytek v ouzké cestě mezi horami šel, nebo to jest šířka, každý roh na 10 sáhů, a to jest lež, od takových lidí vymyšlená, kteří, jak jsou živí, volů neviděli, tomu já nevěřím.«

Přichází druhý host (muzikant Zajíc), posadí se k jinému stolu a žádá holbu piva. Po krátkém dohovoru na dotaz hospodského potvrzuje Zajíc lež Gilarovu. V Polsku na 30 sáhů v šířce vysekávají mezi horami stromy, aby ti voli mohli projíti. Hospodský začíná této lži věřiti.

Přichází třetí host (muzikant Star), tuze unaven cestou z Uher do Slezska a bručí: »Židliček pálenky, pane hospodský.« Na žádost zvědavého hospodského opakuje lež o volech. Nocoval v hospodě, osamělé, vzdálené od města. Hnali tam tudy přes potok ty voly s těmi dlouhatánskými rohy. Nemohla zvířata jíti přes dřevěný most. Jednoho sestrčili do potoka, nohy zlámal. Hostinský masař zvíře pochroumané podřízl. Ale kam s masem? V té pustině! Od koho co za maso utržiti K tomu teplý čas! Maso by zasmrádlo. Co zbývá? Vola z kůže stáhnouti a do země zakopati. (A nyní muzikant Star kupí před udiveným hospodským lež na lež): »Trefilo se, že do té jisté hospody také čtyři hosté přišli. Tito podle jejich způsobu zdáli se, jako by hudebníci byli. Tito, když trochu odpočinuli a co