vědnou pomůcku, nejen tamějším rodákům. Podává zajímavou četbu vůbec a poučuje slohem záživným o památkách i o lidovém podání českém vůbec.

Kubín Josef, Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Úkrají východní. Vydal a komentářem kriticko-bibliografickým opatřil Jiří Polívka. V Praze, Č. Akademie věd a umění 1926, 8°, str. 474. [Rozpravy České Akademie věd a umění, tř. III., číslo 62.] Záslužná Kubínova sbírka, zapsaná věrně nářečím, nabývá ceny zvláštní, že náš nejlepší znalec pohádek českých, slovanských i cizích, prof. dr. Jiří Polívka objasnil obsah a význam pohádek rozsáhlými poznámkami z literatury pohádkové světové.

Záhorská kronika. Vlastivědný sborník Záhoří a Pobečví. Vychází čtvrtletně v Dolním Újezdě u Lipníka nad Bečvou, ročník X., číslo 3., březen 1928. Snaživý vydavatel a redaktor Ant. Fröhlich zasluhuje uznání a podpory za horlivou snahu, aby sborník byl věrným obražení minulosti i přítomnosti ta-mějšího kraje. Z obsahu str. 84 až 86: Ant. Klvaňa: »Klapačky« před velikonočními svátky v Ústí. — Když od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty přestane se v kostelích a kaplích zvonit, jsou vybízeni věřící k denním modlitbám rámusem »klapaček« a »škrabaček«. To nastává pro chlapce z Ústí nový obor činnosti, neboť oni nejlépe snad hodí se k provádění hřmotu. Chlapci z celé vesnice, od nejmenších 41etých, jimž košile vykrikuje ze »zapínaček«, až po největší z té drobotiny, Mleté vůdce, sejdou se na »dolním« konci Ústí, u kaple. Na Zelený čtvrtek před prvním tím »zvoněním« zvolí si zcela organisačně svého náčelníka a podnáčelníka — nejčastěji aklamací. Karel Palacký, zvolený náčelník, rozdělil chlapce na dva oddíly, sám postaví se v čelo oddílu většího a s menším určí podnáčelníka Bohuše Novákových. A nyní oba oddíly zahájí svou činnost. První začíná klepotání na horním konci vesnice a druhý za humny dolního konce. Mnohý z dospělých ustane od práce, modlí se, ale nejčastěji běží k oknu, nebo před dveře., podívat se, jak tu jejich »ogar« v zástupu statně si vykračuje. Již měsíc před svátky velikonočními zlobil Franta Andršů tatínka. Chce novou klapotku. A otec způsobil mu radost. Zhotovil mu pěknou kla-potku z dubového a jasanového dřeva. Jak nyní Frantíkovi svítí radostí oči, když zvuk jeho klapotky přehluší ostatní. A jednotvárný ten zvuk... klap, klap, klapíty, klapity, klap, klap . . . jedinečný v tomto týdnu t. zv. pašiovém, má svou melodii tvrdého dřeva.

Největší zájem jeví naši chlapci o Bílou sobotu. To již o 4. hod. ranní schází se opět u kaple. Ferda Paličku první dostaví se na určené místo a bystrým okem prohlíží přibíhající kama-