rády, z nichž žádný nechce býti poslední. Konečně k páté hodině celí uřícení doběhnou. Gusta Kuchařů a Ferda Šnejdrlů; Již zdaleka jim hlásí smích chlapců: »Idáši už dú! — že oni budou letos zastupovat lakotného Jidáše. Aby nejmenší »kluci« měli z celého obřadu »převlékání za Jidáše« patřičnou úctu, odvede je místonáčelník za kapli. Jidáši pak obléknou si přinesené »huňáky«, nejčastěji dlouhé kožichy, podšité kozlí kůží srstí vně, tváře jim kamarádi zaěerní sazemi tak, až se lesknou. Na hlavu jim posadí převrácené beranice, na krk uváží po-vřísla a kolem pasu řetěz. Jako odznak jidášské lakoty nesou koš, nebo velký uzílek. Takto upravené jistě by nepoznal biblický jejich předchůdce. V tom dá náčelník povel a chlapci řadí se podle největších do jednoho zástupu a pod vedením náčelníka v čele s Jidáši ubírají se na Maninu, horní to konec vesnice. Za zvuku klapotek pak postupují na dolní konec. Zde každý přiloží poslední údery klapotky, neboť přestává její vláda. Pro chlapce však nastává poslední radost. Chodí dům od domu koledujíce: »Hody, hody doprovody, dejte vajca malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jinv. Za kamnama v koutku, na vrbovém proutku, proutek se ohýbá, vajíčko se kolíbá; vajíčko křáp, máte nám ho panimá-mo dáť! Naši páni nás poslali, abyste nám darovali, pět vajíček na rendlíček a šestáček na dlaň!« A že šestáček dnes nic neznamená, zpívají chlapci: »A šest kaček [Kč] na dlaň.« Někde dostávají neuvařena vajíčka, jinde peníze. Jidáši potraviny odebírají do košů a náčelník peníze do kapsy. U posledního stavení končí koleda a nastává dělení. Běda, nastane-li zpronevěra, — která však bývá obyčejně a velikost její záleží na šikovnosti náčelníků a Jidášů. Nezřídka zaslechneš: »Pepek Sonkalů sebral nám 50 haléřů.« Ale Pepek se brání: »Šak Jura Večerů sebral nám loni 5 Kč.« Zatím náčelník, podn á celník a Jidáši vstoupili do kruhu, který uzavřeli chlapci. Když byli spočítali peníze a vajíčka, prohlásí náčelník povýšeným hlasem: »Až po Ferdu Paličkových jsou malí a ti dostanou po

4 vajíčkách a koruně padesáti, a ti ostatní po 7 vajíčkách a

5 korunách.« Že ale oni čelní funkcionáři té malé organisace mají po 8 vajíčkách a 8 korunách nezradí, aby nenastalo vření. To ale záhy propuká. Vašek Vašinů, chudák, dostal 7 vajíček a z nich 3 »záprtčitá«.— »Heť, to máš za to, že ses mi smíl, že su Idáš« — úlevu je si Gusta. Slovo dá slovo a pranice hotová. Náčelník Karel sune se mezi rozvaděné kamarády. V tom dostává i on žduch, takže ihned si hmatá do kapsy. Na tváři je pozorovat cuknutí, pak zděšení a již vytahuje ruku z kapsy, pomazanou vaječnicí. »Včil mi dáš tvoje vejca,« nabírá Karel. »Neměl mě Vašek žduchnúť,« brání se Gusta. Dvě vejca roz-