bité, 6 dobrých, vzdychne si Karel. Ale co to vytahuje z kapsy? — Malé, nedolíhnuté kuřátko. »Fuj«, odplivne si Karel. Chlapci zmlkli. Každý si sáhne do kapsy a mlčky tratí se k domovu. Doma před světlem prohlíží a třepá vajíčky... A v duchu si oddýchne: »Sú dobrý!«

Záhorská kronika. Vlastivědný sborník Záhoří a Pobečví. Vychází čtvrtletně v Dolním Ujezdě u Lipníka nad Bečvou, ročník X., číslo 2., prosinec 1927. Kedaktor a vydavatel Ant. Fröhlich. Z obsahu pestrého, poutavého Frant. Přikryl: Jak jsem sbíral pohádky a obyčeje na Záhoří od r. 1888. Čeněk Kra-moliš: Fojti a rychtáři. Fr. Kretz: Eajnochovská keramika. Bedřich Dušek: Za Josefem KÍ vaňou. II. část. Josef Jakeš: Záhorské vodní prameny. Basil Macalík: Jak se volá na domácí zvířata na Záhoří a Pobečví. Ant. Svěrák: O kelečský hrad. A. F.: Sídliště z mladší doby kamenné ve Veselíčku u Lipníka n. B. Jos. Kl vaňa: Starý kroj ženský v Lazníkách. Jos: Jakeš: Tetka Tonka. V. Bartovský: Hranický vodník. Hynek Špunar: Strašidla na Katové u Eadslavic, Ant. Sehnal: O podhrázním mlynářovi. I. J. Janásek: Smolno. Alois Schützer: Pověst o rytíři na hradě Švrčově. Upozorňtiji na článek inž. Basila Maca-lika, který vlastně odpovídá na dotaz pí. Jarmily Skřivánkové-Šimerkové, v Českém Lidu uveřejněný, jak se volá u nás na domácí zvířata: Jak se volá na domácí zvířata na Záhoří a Pobečví. a) U koní: Mnozí koni poslouchají na písknutí, zamlask-nutí, neb na zavolání jménem. U mnoha koní stačí mírné zatáhnutí za oprať pravou, aby šli vpravo a levou, aby šli vlevo. Většinou se však na koně volá, ať již jsou pobízeni k pohybu, neb mají jíti kterýmkoliv směrem, neb mají-li se zastavit. Povely jsou téměř všude stejné, přes to jsou v některých obcích odlišné. Aby kůň šel dopředu, velí se všeobecně vije! v Šišmě a Uhřičicích se volá vjó!, v Beňově v jí! nebo vjó! V Jezernici volají . óhá!, v Uhřičicích také pf! pf! Aby šel kůň vlevo, velí se všeobecně hý! V Prosenicích se velí čehý!, v Beňově, Jezernici a Šišmě čihý, v Uhřičicích těhý! Aby šel kůň vpravo, používá se všeobecného povelu hôt! Zejména v Beňově. Šišmě, Uhřičicích a Prosenicích; v Jezernici velí se hota! Nazpět! Dříve volávalo se všeobecně německy curyk!, v Beňově hóruk! Nyní se již užívá českého názvu zpátky! Při zatáčkách napravo velí se v Beňově a Šišmě: hót zas! Při zatáčkách nalevo v těch-že obcích čihý zas! Povel stát vyjadřuje se zvuky: pr, nebo prrr!, v Podolí: hój maličká, v Uhřičicích pst! Aby udělal kůň místo, velí se všeobecně: uhni! hybaj!, při čemž se vysloví jméno koně, případně se také ždouchne. b) Povely volům a kravám: Povely volům a kravám se všeobecně neliší od povelů koním, přece však i zde jsou místy některé odchylky. Povel do-