předu jest v Uhřičicích: hajs! Povel vpravo všeobecně: hot! a vlevo hý! Zastavit: óho! nebo óha! Aby udělala kráva místo, velí se všeobecně: odstup! Koni se zahánějí všeobecně povelem: jedeš! Krávy povelem: kye! kye! Hříbata: prč! prč! Husy: háj! háj! Slepice: šóó! (kšo!). c) Zvířata se přivolávají: Koni: Přichystá se něco k snědku a kůň se volá jménem s přípojkou na!, nebo poď sem! Hanzl, na! Vranko, pod' sem! Pak se kůň popleská. Kůň si zvykne na jméno a přijde hned na zavolání. Podobně přivolávají se krávy a telata. Stračena, na! (v Šišmě). Telenka, na! Pod se, maličká, na! Poď sem, na! (v Podolí). Na kozy se volá: koza, nebo kozička, na! Na prasata: muška, na! (všeobecně); v Šišmě a Pavlovicích: muše, nebo muša, na! Na slepice se volá všeobecně: Na pi pi pi pi pi pí; v TJhřiěi-cích volají: na tu, tu, tu, tu, tu, tú!, také však: pipena, nebo pipka, na! Na kuřata se volá: Na ti, ti, ti, ti. ti, ti! Na husy. husa, husa, husa. na! Na housata: pili, pili, pili, pili! Na kachny: dli, dli, dli, dli!

Dr. Jaromír Malý, Naše literatura jarmareční a pouťová. (Kuriosní revue cis. 3—4, roč. I., 1926.) Z obsahu str. 27—29: Na souvislost jarmareční písničky s naší poesií národní často poukazuje dr."* Č. Zíbrt ve svém důležitém spise »Bibliografický přehled českých národních písní« (1895). Specielní pak otázky, jak uměle básně vnikaly do lidu, až znárodnily, podrobněji se dotýká Frant. Homolka v studii »Rozšíření písní umělých mezi lidem českým« (Český Lid XX., 1911 a XXI., 1912): Autor shrnul tu pěkný a zajímavý materiál, hlavně ovšem z dobý našeho obrození. Z doby novější, které se Homolka ovšem též povšiml, zajímají nás tu dva umělí básníci: Svatopluk Čech a Adolf Heyduk. Z Čecha oblíbil si lid píseň loučení Lidunky s Václavem z Lešetínského kováře, známou začátečními verši: »Ještě jen dále pojď, k lesu mne vyprovoď!« (Viz: Homolka, 1. c. XXI., str. 413 n. a Zíbrt rovněž v Čes. Lidu XVII., 298.) Na doklad neutuchající obliby této písně a skutečného jejího rozšíření ve formě jarmareční písničky uvádíme, že jsme si ji nedávno koupili (v létě 1925) na výročním trhu v Písku přímo mezi jinými písničkami, vyloženými ve stánku u kramář-ského prodavače. Úmyslně přetiskujeme titulní list tohoto čtyřstránkového letáčku, který zajisté měl již své tištěné předchůdce: »Znárodnělá oblíbená píseň Lešanský kovář: Jen dále se mnou pojď... Nákladem »Edice Veselost.« Majitel a vydavatel J. Heřman-Zefi, Praha-IL, Vyšehradská třída č. 31. Veškerá práva vyhrazena. Patisk se stíhá. Tiskem Kmínka a Bureše» Praha-Nusle.« Na tit. listě ještě spatřujeme (vedle nakladatelských patrně údajů: »N. III:« a »29. čís.«) neumělý obrázek: párek milenců kráčí liduprázdnou silnicí, vroubenou hu-