stou alejí stromů, a na cestu vysoko na ohloze jim svítí blaženě zářící sluníčko, ačkoli se v textu mluví o soumraku a blížících se hvězdičkách. V textu samém, jehož jsme podrobněji s originálem nesrovnávali, zaměněna Lidunka za běžnější Mařenku. Schválně jsme zde celý titulní list přetiskli i ostatní poznámky přičinili, abychom zachytili podrobněji ukázku, kdo zásobuje mezi jinými dnešní kramářské stánky prodavačů těchto písniček. Nápěvem pro Lešanského kováře jest podle Homolky v některých krajích »Proč bych já nebyla šafářova dcera?« (Erben náp. č. 53.) Mimo to též ze VII. zpěvu »Lešetínského kováře« zpívá se ještě jiná píseň: »Eozvážu uzlíček v bílém šátku.« Zapsal ji Č. Holas ve Skalách u Protivína. Z Heyduka vybral si lid tři básně? Fr. Homolka zaznamenává (1. c. XXI., 1912, str. 414), že zaslechl na Podřipsku zpívat »Doušku« z Heydukova veršovaného románu »Na vlnách«. (List Evin: »Ten prstýnek zlatý, který jsi mi dal.«) Dodáváme, že báseň tu zhudebnil též písecký ředitel kůru Jaromír Hruška; skladba zůstala v rukopise, jak zmiňuje se Frant. Křemen v článku »Heyduk iako Písečan a Jihočech« (v publikaci »K osmdesátce pootavského slavíka Adolfa Heyduka«. separátu to z táborského »Jihočeského kraje« 1915 na str. 20). Další znárodnělou písní z A. Heyduka jest podle Homolky »Kdybys, milé děvče, sedalo na trůnu.« O třetí znárodnělé básni Hevdukově »Prstenu« píše citovaný již Fr. Křemen (v téže publikaci na str. 16), že »úryvky z ní slyšel sběratel písní prof. Č. Holas zpívat z březnu 1901 v Ku-čeři u Milevska. Zapsal si ji jako píseň lidovou a teprve Heyduk mu řekl, že je to balada jeho, kterou před čtyřiceti lety otiskl v Hofově »Eodinné kronice« s názvem »Prsten« (»Zvon« V.. 1905). Hevduk se však zmýlil: V zmíněném časopise není. Našel jsem (Křemen) ji v universitní knihovně pražské v Adámkově kalendáři »Lípa« na rak 1862, čímž se také vysvětluje jeií proniknutí do lidu. Nyní je otištěna v knize »Eozmanité zvěsti a drobné děje«, svazek spisů LJH. Bohužel, ji zde Heyduk přepracoval, a to k její škodě.« Proto ji prof. Křemen později přetiskl v původním znění (v »Otavami«, VII., 1923, str. 51 n.). Heyduk sám přepracovanou tuto báseň v citované své sbírce »Eozmanité zvěsti a drobné děje« (z r. 1913 na str. 140.) provází poznámkou:'»Tuto báseň pokládal sběratel písní národních pan Čeněk Holas za skládání národní, až jsem jej o jiném přesvědčil.« Na odlišenoii básně z románu »Na vlnách«, kde se též hned v začátku mluví o zlatém prstýnku, uvádíme zde původní začáteční verše této druhé, rovněž znárodnělé básně Heydukovy »Prstenu«: »Kdo to tluče na okénkol« »Já, otevři, má panenko! Nesu tobě prsten nový, kamének v něm křišťálový.«

František Kašpar a Jan Strnad; Jesličky. Dětské koledy