Vápenici ze Zdic.

Důkazem stáří živnosti vápenické ve Zdicích byl název pozemků nad císařskou silnicí od fary až ke Skále. Říkávalo se tam „nadvápenicemi", dnes „nad zahrádkami". Dnes tam stojí řada domů.

Když kopali základy pro nynější školu, kde dříve stával malý doškový stateček, přišli na zbytky vápenic, na množství vápeného popele. Byly to zbytky původních zdických vápenic.

Později, snad z důvodů zdravotnických, vystavěny byly vápenice pode vsí u Knihová. Tam se pálilo po řadu let. Pece byly též u Libo-myšle (pálili vápenici z Libomyšle a ze Stašova, nad Chodouní), u Suchomast (pálili ze Suchomast, z Malkov, Lounína a Tmáně). Podnes zachovány jsou pece u Chodouně, u Libomyšle a Suchomast. Pálí se tam nyní málo. Všichni vápenici v kraji byli zváni vápeníky zdickými.

Život vápeníků byl krušný. Od časného jara až do pozdního podzimku lopotně vydělávali chléb. Buď sváželi kámen neb uhlí, buď pálili, nebo byli ve světě. Každý vápeník měl vlastní pec. Na jaře navezl k ní zásobu kamene pro vápno. Pálil buď sám nebo svěřil práci „paliči" a sám jezdil do světa. Stálého „paliče" a „skladače" měli jen majetnější.

Nejznámější ze skladáčů a paličů ve Zdicích byl statný, koktavý Roziňák. Byl mistrem ve skládání a ve vypálení pece. Jeho žena Marina a dcera Bedra pomáhaly. Uměl složiti několik pecí za den. Rád pil kořalku.

A bylo to umění složiti řádně pec! Do vápenice, vystavěné z pí-' škovcových kvádrů, mající podobu dutého válce, s několika postranními otvory, jež byly obyčejně čtyři ve směru hlavních stran světových, naložila se do spodu nejdříve sláma, pak suché roští, náruč polínek a vrstva uhlí. Na tento základ narovnával se ve vrstvě vápenec, pak vrstva uhlí, opět vrstva vápence, což śe stále střídalo, až byla pec plná. Pak se završila drobným vápencovým štěrkem a slabě přihodila struskou a vápeným popelem. Otvory pece nazývaly se „"capouchy", aby pec měla dobrý „tah". Takto složenou pec zapálil palič v některém capouchu, do něhož právě vanul vítr. Obyčejně čekával na příznivý vítr, aby pec dobře chytla. Palič si pomohl někdy bez větru sám. Svlékl kabát, mával jím před čapou-