Obyčejně však jezdili pro uhlí do Lisku u Berouna, kde se dobývalo uhlí špatné jakosti. Fůra uhlí placena byla zlatníkem a vystačila i na dvě pece. Pro vápenec jezdili do lomů na Koukolovku u Slavík nebo do Koněprus do Zlatého Koně. Za pár šestáků přivezl si vrchovatou fůru dobrého kamene. Celkové vydání vápeníků bylo tedy malé. Obchodovali se značným výdělkem. Do obecní pokladny platili z každé pece zlatník.

Živnost vápenická přecházela s otce na syna. Typem pravého zdického vápeníka byl statný „starý" Tadeáš Hůrka. Rozvážel vápno po zbirovském panství, po všech myslivnách i dědinách. Byl vysoký, ramenatý, tváří opuchlých a divokých vousů.

Vápeník Dousíček byl všude znám i s potrhlým synkem, jemuž (nevím proč) přezdívali ,,Vindiškréc púc". Ze Zdic byli dále známí: Skala od hřbitova, jinak zvaný Skalík, Kubásek a Vrba. Ze Sucho-mast byli nejznámější vápeník strejček Svoboda, dále Jansa. Ze Stasova vápenická rodina Spoustu.

Vápeník měl bledé, nažloutlé líce a trpěl dusností. Příčinou toho byl vápený dým. Žádný nedožil se vysokého stáří, zdraví bylo podkopáno a předčasně zničeno otravným dýmem. Jinak to byli lidé dobrosrdeční, spravedliví a poctiví.

Ač živnost vápenická byla před lety v plném rozkvětu, žádný z nich si jmění nezahospodařil. Lehce značný peníz vydělali, ale na dlouhých cestách hodně utratili. V rodinách byl často nedostatek, ba i někdy bída.

Dnes na vápenicích, kde dříve bývalo rušno ve dne i v noci, roste tráva, rozpadávají se. Vápenici zanechali živnosti, neb nemohou závoditi s tovární výrobou. Někteří ještě do nedávna živořili, pálili, ale s malým výdělkem. Jejich výrobek je mnohem dražší než z vápenic berounských. Někteří nakupují vápno ve vápenicích a rozprodávají je v odlehlých dědinách. Tímto podružným obchodem zabývají se však málo. Praví vápenici nepropůjčí se k tomu, „aby na jiného dřeli". Na svoji bývalou vápenickou živnost jsou nemálo hrdi.

Našli náhradu. Jezdí do Všetat a Přívor nebo jen do Prahy, kde kvete zelinářství. Nakoupí lacino zeleniny, zejména cibule, česneku, zelí a okurek a s velkým výdělkem to rozprodávají v kraji. Výdělek mají zase slušný, přec však nezapomínají na bývalou výnosnější živnost vápenickou. Mají povoz s proutěnou košatinou, zajíždějí do vesnic a místo dřívějšího: „Vápno! Vápno!" rozléhá se po návsi: „Okurky, zelí, kedlubny, kapustu lacino dám, lacino dám!' Opět tato živnost zůstává v týchž rodinách.

Poklesla, vlastně úplně zanikla živnost vápenická v našem kraji a tím zanikl rázovitý typ lidový v kraji podbrdském.