Nezbytnou osobou a velmi častým hostem ve vsi byla kvas-ňová baba, kvasničkářka. Z pivovarů nosily nejen pivní kvasnice z tak zvaného svrchního piva, ale přinášívaly panímámám i jiné potřeby do kuchyně z trhu. Kvasničkářky známy byly po celém kraji. Dnes již vymřely; kvasnicemi lisovanými opatří nyní hospodyně obchodník.

To však nevadilo, aby ještě jiné baby nalezly denní svou obživu v přinášení různého nákupu z města, hlavně zeleniny, jindy třešní, kyselých okurek atd., podle toho, co doba přinesla. Byly to zeli-nářky s nůšemi, které chodily od stavení k stavení, nabízejíce zboží. Místo peněz dostávaly často vejce, mouku a podobné, vůbec čím hospodyně byla více opatřena. Jiná baba „hrnčířka" přinášela k prodeji hrnce a hrnečky, „železňáky" z kladenských hutí.

Každá roční doba měla nové příchozí, své ptáky přeletavé. Vzácným hostem býval v masopustě starosvat. Docházíval zřídka kdy a nebyl-li kdo ve vsi na vdávání neb ženění, nepřicházel vůbec. Stařík ten „chodil si" staromodne, v dlouhém, modrém kabátě o několika límcích a býval vždy lépe ustrojen (skoro se může říci polo-městsky) než ostatní občané, kteří již všichni, mimo některého starého výměnkáře, jenž doposud nosil koženky, beranici a kožíšek, odložili starý kroj mužský. „Nadháněl" nevěsty ženichům a ženichy nevěstám, nosíval a obstarával jim různá vzkázání, kde se,mohou, viděti nebo sejíti. Obyčejně se tak stávalo o poutích a o posvíceních. buď po kostele anebo v hospodě při tanci.

Protichůdcem tohoto starosvata býval u nás tichý blázínek, mládenec, „zlatý ženich" zvaný, kterého děvčata vždy samou chválou celého popletla. Nosíval staromodni, nahoře rozšířený cilindr, za jehož mašlí nastrkány měl pestré obrázky. Nežebral sice, ale byl všude obdarován. Domníval se chudák, že chodí na námluvy, oslovuje při tom děvčata „diamantová panenčičko".

Přede žněmi zavítala do vsi rodina Bouchalákpva.,.lZda-li se tak skutečně jmenovala nebo z jakého rodokmenu pocházela a kdo to vlastně byl, těžko pověděti; ale známá byla v celém kraji. Členové její zastávali tak na polo hodnost pohodného, čile poptávali se po nemocných neb pošlých prasatech, slepicích a psech, a třebas tyto ležely již několik dní v zemi, nepřekáželo jim je vyhrabati a upraviti si z nich někde u lesa nebo v rokli na ohníčku chutnou pečínku, Aby se neřeklo, že snad žebrají, prodávali po domech řemínky a kůže k obšití a k ovazování cepů („ouvazy") anebo také psí vyškvařené sádlo, co léčící prostředek k mazání. Bouchaláci totiž upotřebovali kůže z padlých kusů dobytka k výrobě řemínků. Naskytla-li se jim vhodná příležitost, použili jí k odstranění některé slepice neb husy. . I psi nebyli jisti před nimi; na ty zvláště měli největší laskominu. Proto bylo řídkostí, když po odchodu jejich nic ve vsi nescházelo, Vítanými hostmi tedy Bouchaláci nebyli, ...- ¦ . ,