teník; po druhé v roce přijíždíval z jara. Přijel z východních Čech. Ten nejvíce prodal, neb měl pro každou panímámu lichotivé slovíčko. Kupovali plátno na košile, na prostěradla, barevný kanafas n'a povlaky peřin a na prací šaty, zástěry, šátky, látky a podobné. Usadil se v jednom statku a během dne dvou obešel se svou ženou s ranci na zádech celou obec.

V té době přicházíval k nám také s dřevěnou vysokou složitou skřínkou na zádech „horák". Byl to bodrý tatík Adam (po příjmení „Liška" se ho nikdo neptal) z Domažlická. Ten prodával zase bavlnu, punčochy, tkaničky, šňůrky, tužky, péra, zrcátka, mýdlo atd. Býval u nás ,,v kraji" pro své dobré zboží u hospodyň oblíben a znám byl též (jak zboží nabízel) pod jménem: „tuty nebo tuty". Ještě jiných drobných pláteníků přicházelo, kteří svůj sklad nosili v rancích na hřbetě, ale ti již mnoho neprodali.

V podzimu neb v zimě přihlásili se také kočující Slovinci s octem (octáři) a ,,vod Prahy" cibuláři.

Časem navštěvovali v zimě obec Němci. Jeden, znající česky jen nejnutnější k dorozumění, opravoval a barvil krucifixy anebo pozlacoval rámy u obrázků. Jiný Němec kupoval vlasy od dívek; přišel ale jen dvakráte a když nenalezl prodávajících, vícekráte nepřišel.

Občas objevil se též sklenář s tabulemi skla různé velikosti, srovnané v dřevěné truhličce na zádech.

V zimě obcházel domy žid vetešník, kupuje zaječí a králičí kůže. Sádlo zaječí ceněno bylo za dobrý lék.

Důležitou osobou a veliké vážnosti těšila se „babička", která v čas potřeby zavítala. My děti musely jsme jí líbati ruku a slušně pozdravovati. Vždyť zaujímala po kostelníkovi hned první místo a byla v kostele jako doma; proto ta úcta.

Velmi častými hostmi byli jak uvedeno, „vandráci" jinak „syčáci". Tito obyčejně neměli nic jiného než sukovitou hůl, o níž se, jak sami vtipně podotýkali, v zimě hřáli, zřídka kdy jakýsi „pinkl" na zádech. Oddáni byli výhradně jen žebrotě a pití. Lepší druh světemjdoucích, jako ku př. krajánky (mlynářské chasníky), nebo facíry (myslivecké vandrovní), nechával rád hospodář přenocovati v komoře, poněvadž uměli všichni mnoho a zajímavého vypravovati. Byli to živé kroniky a noviny. Ostatní „nocleháři" přespali v zimě v ovčinci, v létě pak leckde v polích.

Za čtrnáct dnů vystřídaly se ve vesnici všecky existující kolovrátky z okresu. Někdy se stalo, že sešli se dva „muzikanti" v témže dni a tu pak psi vyli po celý den.

Dvakráte do roka, obyčejně před poutí a posvícením, přijíždíval do vsi vápeník, nabízeje zboží v pokrytém povoze monotónním vyvoláváním: „Váp, váp, kupte váp, vápno"!