telské styky se sběratelem národních písní moravských Františkem Sušilem. Sušil nazývá v dopisech svých Slobodu „drahocenným přítelem"!

List Sušilův jest cenný příspěvek pro poznání počátků národopisné činnosti u nás z let čtyřicátých minulého století. Neváháme jej proto doslovně uveřejniti, ač závěr listu pro literární a politické poznámky do rámce č. Lidu již nespadá. (Ponecháváme list v původním pravopisu bez transkribce, dlouhé í vyjádřeno značkou: j.)

Drahocený Přjteli! čas gest, abych giž gednau poděkowal Wám za poslaiiau sbjrku pjsnj morawských, gakowauž gsem byl obdržel předešlého léta w Semptembru Wěru ne mně, ale wlasti morawské ste welmi tjm poslaužil, gakož pak i sbjrku nowau, w njž mnohé gsau z Wámi poslaných, gsem do censury dal, chtěge napotom gi tiskem wydat. Obmezilgsem se, abych mjstněgi o té sbjrce po-wěděl, na 500, ač gich wjce máge; aby totjž rozdjl od prwnj sbjrky nebyl tak weliký, a za druhé aby laciněgi se prodáwati mohla; bez toho geště přjde na sbjrku třetj po létech, a tedy gsem lehko mohl ucho wati pro tu budaucj. Co gste mně austně prawił, že Walaši nezpjwagj toli, co Slowáci, to i sbjrkami se potwrdilo. JNÍegwětšj djl we sbjrce té nowé bude od Slowáků. I co do ráznosti pjsnj, předek magj Slowáci morawštj před Wałachy, tolikéž i stranu me-lodij, w nichž i za Hanákami stogj w zadu. Melodie gegich, cokoli gsem mohl porownati (mám Wójcickeho a Wáclawa z Oleska) polským ponegwjce se rownagj, aspoň mnohem wjce nežli slowáckým.

O tomto poměru a o giných stránkách ethnografických wohl gsem we předmluvě k této nowé sbjrce gednati; awšak posa-wáde přece geště málo materiálu se mi dostalo k budowánj ethno-grafické té stavby. K tomu kromě sbjranj (wšemožně pilného) pjsnj také mnohé gine wěci potřebnými se býti ukazugj, gako zwláštnj rázná, wýznačná přjslowj, powěsti, popsánj obyčegů a p. při swadbách (při námluwách giž), při pálenj ohně na den sv. Jana, na -sw. tři Krále, na sw. Dorotu, na smrtnau neděli atd., hry a zábavy; popis také kroge či úboru gakož i o zwlaštnjch mluwenj způsobů atd. K tomu wšemu gediného člowěka sjly nestačugj, aspoň takowého, genž wětšjm djlem na gedno mjsto (swého auřadowánj) wázán gest; kdybych gá o swé sjle a práci to měl podniknauti, owšem bych negméně rok wšady (w každém odstjnu) ostáwati musel — mezi Hanáky, Wałachy, Zálesáky atd.*)

Proto mně nezbýwá leč obrátiti se na přjzniwce a přátele s prosbou, aby mne v tom podporowali. Wskutku giž gsem djlem sám, djlem ale též ginj na prosbu mou w té částce dobrý počátek