chází, chlap se nevynachází!" a zvědavě se kolem sebe dívá. Hrůza a strach se jich zmocnily, ač věděli, že hastrman nemá síly na suchu, a utekli.

Zanedlouho spatřili zedníci řeznického tovaryše z nedalekého města, který blížil se k rybníku, aby se vykoupal. Byloť veliké horko toho dne. Varovali ho, ale on pravil: ,,Lary, fáry. To jsou babské klepy, že jest hastrman!"

Svlekl se a skočil do vody. Jak tam dopadl, ozval se z vody chechtot a jakási ruka uchopila ho a vtáhla pod vodu.

Druhého dne rybník sloyili, ale nikoho tam nenašli. Vodník se odstěhoval a svou kořist si odnesl.

Vodník (vypravuje Jos. Soukal) vyskytuje se v podobě malého chlapce i v podobě zvířecí. Pozná se po huhňavém hlasu a zeleném oděvu.

V boraéském mlýně strašilo, a nemohli tomu odpomoci. Jedenkrát přišel tam prášek a žádal o noclech. Řekli mu, že může zůstat, ale že tam straší hastrman. Prášek si z toho nic nedělal, žádal jen, aby mu zabili několik slepic, že jim od něho pomůže. Když bylo jedenáct hodin v noci, počal je oškubávat. Vodník přišel a chtěl také škubat. Prášek mu to dovolil. Že měl vodník dlouhé nehty jako pazoury, vyškubával mnoho masa. Když to prášek viděl, chytil ho a řekl, že mu nehty ořeže. Vodník svolil. Prášek mu je zaklínoval do mlýnského kola, vzal hůl a bil ho tak dlouho, až se vodník utrhl a skočil do vody. Druhý den šel prášek k vodě, kde se vyhřívali vodníci na břehu. Jak ho uviděli, žblunk, žblunk, skákali do vody a křičeli.: „To je ten, co jsem včera od něho dostal!" Od té doby měli ve mlýně pokoj.

Jednou večer seděl jeden člověk z Boraée u vody. Měsíc nesvítil. Vodník vystrčil hlavu z vody a povídal huhňavým hlasem: ,,Šmiť, měsíčku, šmiť, ztratil jsem šmídlo."

Dva sousedé, Brázda a Vafka, koupali se v Brázdově hlubině ve Švarcavě u Podolí. Když se vykoupali, „chceli" jít dom. V tom vyskočil z vody malý chlapeček a ukazoval jim stromek s cukrovím a volal na ně. Oni ale utíkali „dom" a vodník na ně volal: „Franto, však já vám dám!" Oni si toho však nevšímali a od té doby se v té hlubině již nekoupali.

Doubravnický rybář šel k mostu chytat ryby. Ale dlouho nemohl nic chytit. Když konečně chtěl síť vytáhnout, nemohl ní hnouti. Když pak ji přece s namáháním vytáhl, byl v ní malý chlapeček celý zelený. Ten se mu dal do smíchu a zmizel ve vodě.

V dědině Brusném šla jednou stará babička do studně pro vodu. U studně viděla malého chlapečka bosého, jak si hraje s kaménky. Byl podoben jednomu z Brusného. I ptala se ho, co tu dělá? On však neodpověděl. Šla tedy k němu, ale on ji chytil a zatáhl do