Všiml jsem si ho dobře a nemýlil se. Stále nás zval, ale my za živej svět s ním nechtěli se koupat.

Šel tedy sám, skočil do vody, ta se za ním zatočila a vícekráte jsme ho nespatřili. Až jednou zase sme tam pásli a byli s námi též dva veselí kluci Tonda Ziků a Pepík Mičánů, kamarádi to od kosti, keři se ničeho nebáli.

Ty dyž slyšeli o hastrmanovi, povídá jeden druhýmu: „Poď, Tondo, naklepáme mu, až k nám přijde." Pepík mu přisvědčil a šli. Sotva tam došli, spatřili na vrbě seděti onoho mladíka, kterého již znali pode jménem hastrman. Vylákali ho na sucho a tu se do něj pustili. Dyž mu jich nandali, vodešli do lesa a koukali, co se bude dít, ale on se sebral a hajdy do rybníka. Husy jim zatím vešly na vodu a nechtěly odtud. Tu teprve spatřili hoši černého kačera, kerý husy honil po rybníce a nechtěl je pustit ven.

Kluci věděli, co to asi je ten kačer. Sebrali kamení a tloukli do kačera, konečně ho jeden uhodil. Kačer se zatřepal a spadl pod vodu.

Na blízku voral hospodář. Když mu v poledne přinesl jeho chlapec voběd, poslal ho, aby dovedl voly k vodě.

Hošík odstrojil voly a zavedl je k rybníku. Jakmile voli do rybníka vkročili, v tom sebou jeden začal škubat, jako by ho něco tahalo za nohu.

Hoch se dal do křiku. Otec s pole křičel, co mohl: ,,Pusť je!— to je asi hastrman — on tě chce utopit." Sotva to otec dořekl, pustil chlapec vopratě a utíkal pryč, co nohy stačily. Za ním utíkal jeden vůl a řval a smutně hleděl pak s pole k rybníku, kde jeho soudruh zmizel pod vodou.

Tento rybník, v němž se hastrman zdržoval, leží za vesnicí Zhoří nedaleko Mladé Vožice.

Na vršku nade vsí Toužetínem směrem k Panenskému Týnci zdaleka odevšad viditelný stojí zbytky bývalého větrného mlýna, patřící dnes Vojtěchu Patrovskému z Donína čís. pop. 46. Větrák tento byl postaven r. 1851 Josefem Nitkou ze Šlapanic. Výška jeho od základu až ke špičce střechy obnášela 15 m, půdorys měl podobu kruhu o průměru 9>/2 m, kamenné zdi dole 140 a nahoře 100 cm. tlouštky. Stavba založená ve skále měla patero poschodí, z nichž nejdolejší je dosud v podzemí. Nahoře byla ukončena ku-želovitou otáčivou střechou. Ramena větrných křídel měla poloměr 9 m. V této podobě byl větrák v ěinosti až do r. 1879, kdy byla