Půjčka s plačem chodí domů. Prodává rozum na čtvrtce. Na sv. Mikuláše, tu je zima všechna naše. Lepší: „Jedno mám, než dvě mělbych". Sv. Matouš, svačinu zakous. I vlas má svůj stín. Dobrým škodí, kdo zlým hoví. On stále za mnou — jako myší ocásek. Co máme, nevíme, až když to ztratíme. Jesle ke skotu nechodí. Lakomství hluboké moře. Od zlého za dobrodiní neočekávej poděkování. Studený Marek, mokrý máj, bude humno jako ráj. Na sv. Řehoře, pluje led do moře. Březnového prachu za dukát lot. Spoření, bohaté koření. Není-li mráz po Serváci, není sníh po Bonifáci. Když červen studený, krčí sedlák rameny. Když dne ubývá, horka přibývá. Bouřky k úplňku měsíce, znamenají déšť dalece. Nechá-li se koule sněhová na poli, uhodí tam blesk. Zlámal si bydlo (byl z práce propuštěn). Dělá mu to myšinu (má opletačku). Kde vlašťovičky hnízdí, tam nehoří. Na velikonoce šlehají se krávy, aby jich mouchy neštípaly. Každá liška svůj ocas chválí a která ho nemá, říká, že lépe bez něj. Má s tím (housenky) smůlu. Kdo^nesrov-nává se s chlebem, nesrovnává se s Bohem. Po sv. Matouši, čepici na uši. Sv. Vít, přijde mléko pít. Má v hlavě štíra. Na Štědrý večer vaří se knedlíky, ve kterých jsou cedulky s nápisy; který knedlík přijde nejdříve na povrch, ten prorokuje, že to, co v něm na ceduli napsáno, se vyplní. Nasazuje-li hospodyně vejce, ať jich není nikdy sudem, neboť by se málo housat vylíhlo. Na Štědrý den nechtějí hospodyně prodávati mléko, neboť se domnívají, že by krávy pak nedojily. Sv. Václav praví: „Pusťte krávy do otavy". Jidáš mu z očí kouká. Každý dobrý lepším býti může. Boha se boj, lidí se styď. Má v hlavě piliny. Bída člověka najde, i když slunce zajde. Po západu slunce nedá hospodyně nikomu mléka z domu, jelikož by člověk ten mohl kravám učarovati a ty by přestaly dojiti. Prší-li na první den májový, spěchají hospodyně s nádobou na déšť, aby jim do ní napršelo. Naprší-li jim, vytrhnou psu tři chlupy a hodí je do zachycené májové vody, která stává se zázračnou a hojí všecky neduhy a rány.

Slabý se silným se neper, bohatý s chudým se nesuď. Když je veliká vichřice, sypají lidé mouku za okna, aby Meluzína měla se kde ukrýti, jelikož ji považují za princeznu pronásledovanou. Kdo na velikonoce sní svěcené vejce a po čase zbloudí, nechť vzpomene si na toho, s kým vejce jedl a hned najde pravou cestu. Kdo jde skrz Mělčanský les (u Dobrušky), kdež roste zázvor a překročí-li ten zázvor, zabloudí. Na velikonoce dávají se slepice do síta, aby se ze statku nevzdalovaly a vajec nezanášely. Na Štědrý večer chodí se s klíči kolem domu a cinká se; jak daleko cinkot je slyšeti, tak daleko nesmí nic zlého k domu se přiblížiti.

Zařlkávání. Zaříkávání bradavic v Ratajích u Bechyně. Má-li kdo bradavice na rukou, ať vyběhne, jakmile začnou zvoniti „hranu" před statek, a dělaje prsty druhé ruky kolem bradavice stále