Pomoc proti úbytí. Ubytí možno zaříkati a zažehnati vodou. Nalije se voda na mísu a nad ní odříkává se tato modlitbička: „Zažehnávám úbytí, je-li z větru, ať jde do větru, je-li z vody, ať jde do vody, je-li z jídle ať jde do jídla." Když to odříkal, ať pomodlí se ,,Otče náš", vynechav „Amen". Po té nalije na talíř tři lžíce vody a pozoruje ji třetího dne. Přibude-li vody — má nemocný úbytí, ubude-li jí, nemá ho. Aby pak osoba ta úbytí více nedostala, udělá zaříkávač nad vodou třemi prsty kříž, někde tři kříže. (Lašovice.)

Zapomněl pozdravovat vodníka. Strýc Turek z Babí nad Náchodem ubíral se jednou pozdě v noci z Kostelce, kde byl se trochu déle pozdržel, domů na Babí. Když přišel k rybníku Čermáku, který se nad Kostelcem při levé straně silnice, k Náchodu vedoucí, rozkládá, a o němž známo, že vodník v není odedávna již se zdržuje, zavolal naň, co hrdla měl: „Jářku, hastrmane, co pak vzkážeš našemu hastrmánkovi na Babí1?" „Vyřiď mu, že ho pozdravuji, aby mě zase brzy navštívil," odpověděl vodník z Čermáku. „Dobře, dobře, zdráv vzkazoval, vyřídíme", odpověděl Turek a kráčel po silnici k Horní Radechovi dále a na milého vodníka vícekráte ani névzpoměl. Ale vodník si to dobře zapamatoval a slíbil, že to milému Turkovi neodpustí. A také neodpustil. Asi za rok šel totiž Turek zase jednou do Kostelce a když přišel na hráz Čermáku, tu najednou zašplouchlo cosi ve vodě a než se milý Turek nadál, vyskočil na hráz vodník a hop! už visel ubohému Turkovi na zádech a jak ho mlel, tak ho mlel. „Tu máš," chechtal se a tloukl Turka kam jen a jak mohl, „tu máš za to, že umíš pozdravení tak dobře vyřizovat". Turek se bránil, co jen mohl, ale bránil se dlouho marně. Konečně shodil se.sebe hastrmana a sehnuv se, nabral do hrsti písku a hodil mu ho do očí. A tím si pomohl. Vodník musil si písek z očí vybírati a Turek zatím utíkal ke Kostelci, seč mu nohy a plíce stačily. Domů však nešel již po hrázi Čermáku, ale zašel si raději na Horní Kostelec a odtud pustil se k Horní Radechovi a domů.

Vodník z Hostinky. Chałupnik Drtina z Hostinky na Náchodsku kosil podle potůčku trávu. V tom — kde se vzala, tu se vzala — vyskočila před ním najednou malá, černá slepička a pořád a pořád se mu před kosou mihala a třepetala, až jí usekl hlavu. Ale ta slepice nebyla slepice jako slepice, ale byl to vodník a ten milému Drtinoví za jeho nepozornost přísahal pomstu a číhal na něj u potůčku neustále. A dočíhal se ho.

Jednou když byl potůček hostinský hezky rozvodněn, vezl si Drtina ze Skalice na trakaři pytel mouky, na posvícení. Když přijel doprostřed lávky, která přes rozvodnený potok vedla, už tu byl hastrman a strhl mu trakař i s moukou do potoka. Štěstí ještě, že se mu popruh s trakaře smekl, sice by ho byl trakař do vody za sebou strhl a hastrman by ho byl utopil.

I