a příbuzní s nebožtíkem se byli rozloučili a když již chystají se, aby jej ze světnice vynesli, spustí se pojednou za stkaní a pláče všeobecného jedno složení mlýnské a to jenom na půl kola, to jest, na vodní kolo spustí se jenom polovička vody, jíž ke hnaní složení jest potřebí. Tím stává se, že kolo, toliko polovicí potřebné vody hnané, toliko polovičkou síly se pohybuje a klepotání velice zdlouhavě se opakuje. Někdy odstraní se od čepu hřídele všecko mazání, a tu nastane s polovičným, tlumeným klepáním pronikavé a dojemné vrzání, pískání a hvízdání hřídele, jakoby meluzína po všem mlýně se proháněla a to děsné vrzání, pískání a hvízdání až kosti prorývá a trvá s jednotvárným klepáním tak dlouho, pokud průvod pohřební úplně nezájde. Tak loučí se mlýn se svým — pánem a hospodářem. (Kotejřina.)

Had hospodářík. Každý statek dřevěný míval a má posud v základech svých hada a ten statku toho střehl a chránil, jakoby druhým hospodářem byl. Proto říkali a říkají mu hospodáři had domácí, nebo had hospodářík. Však had hospodářík zasluhuje si toho jména úplně, vždyť on od vystavení statku stále v něm žije, stále ho střehne a nikdy — neumírá. Co přečká takový had hospodářík, když se mu neubližuje, když se nezabije, hospodářů na statku! Co se jich za hospodaření jeho ve statku vystřídá! A šťasten statek ten, kde si hospodář hada domácího váží, zde ho šetří a jemu neubližuje. Tam boží požehnání domovem, tam mír, pořádek a všeho hojnost. Ale běda statku, kde hospodáříku se nepřeje, aneb kde po jeho životě z lakoty se touží. Máť prý had hospodářík, který je bílý jako sníh, na hlavičce zlatou korunku s drahocennými kaménky a ta bývá příčinou, že mnohý nezkušený hospodář se ulakomí a po drahocenné korunce zatouží. A víte, jak tuto korunku dostane? Vezme bílý, lněný ubrus a když vidí hada hospodáříka, rozestře jej honem na zemi. A jak jej rozestře, musí had, chtěj nechtěj na něj se vplaziti a drahocennou svoji korunku na něm složiti. Když ji skládá, hrozně prý naříká a kletbu na statek, jehož byl ochráncem, svolává. A jakmile korunku složí — zemře a s ním zemře též veškeré štěstí, zajde veškeré boží požehnání, které až posud na statku tom spočívalo. Obydlí své mívá prý had hospodářík pod prahem (náspí) statku. U Domků v Starém Náchodě jídával had hospodářík často s dětmi krupičnou polévku z mléka. Hospodyně než odešla na pole, vylila polévku na mísu a postavila ji dětem na zemi v sednici. Neměli tenkráte žádné podlahy ve statcích. Děti sedly si kolem mísy a pustily se do polévky. Sotva začaly jísti, už tu byl had hospodářík a jedl s nimi, ale jen mléko srkal, krup nechával. Někdy prý ho děti šťuchaly lžícemi, ale on nic, jakoby se nechumelilo. Děti ho měly rádi a neublížily mu. Jakmile však přicházela hospodyně, už byl ten tam a více se neukázal.

Netopýr skrývá se do vlasti děvčat. V Ratajích domnívají se lidé,