Z obsahu: „V městě Lounech hrnčíř jeden, kterémuž patnácte kop ukradeno, se oběsil. V Sušici lakomou babu pro peníze jeden mladý člověk zabil, jehož macechou byla; k tomu nabídnut byl lakomou žádostí peněz. . . nákeřníci z kabátův svláčejí a do nouze uvodí . . . Obzvláštně, kterak lidé staří i mladí, i ty dosti špatné děti, v ústa svá jméno Boží nejslavnější lehkovážně berou a ním sobě je vyplachují a jako smýtkou postřikují a summou jeho sprosta nic neváží . . . Však v pravdě se mluviti a pověděti může, že nikdež toho se víceji nenachází, jako mezi námi národem českým, takměř mnozí úst nemohou otevříti, aby toho, což mluví, hroznou přísahou neměli spečetiti a to ještě činí ne ku pravdě, ale k dotvrzení své bezbožnosti, lži a jiné mnohé nesčíslné nepravosti. Mezi tím jaká vymyšlená procházejí hustá zlořečení, hromování, na sta, tisíce, miliony, takže ten posel Boží hrom před lidmi nešlechetnými pokoje nemívá, poroučejí jemu (nemajíc ho v moci), aby bil, hřmil, třískal, po jejich vůli . . . Přísahy: Vrť Bůh! Víť král! Přísám! Přísahají skrze duše, tělo. Na mou víru! . . . Někteří smyslí, že by mělo bíti sedm hromův, anjelův, poslův Božích, ale bez důvodův mluví . . . Říkají, že by ďábel hromobitím měl vládnouti; pročež dle zvyku a obyčeje příliš hloupého, tato slova pronášejí, zlý (totiž hrom) tohoto zabil, tam to zapálil . ... Jistiti smějí, že hrozbami to dovozují a kam chtí, to posílají bezbožní. Nebo zase, že'to říkáním slov mohou zastaviti a nějakými barachtery jenom přenésti, obrátiti . . . Již mnohý úst nemůže otevříti, aby na sta, tisíce, miliony, f asuňky neměl hromovati . . . Páni svých poddaných (dobrých nedotýkám, má Pán Bůh své všudy), ano jak správcové nejmenují, nežli šelmami, krkavci, viselci (oběšenci), provazy, hanebně, nestydatě jim lají, je proklínají . . . Páni rádi vidí, když jim ouřadlníci, krčmárky, do saku honí . . . Ba na to ani snad neuměli mysliti, co od takových lidí, Boha prázdných, žvavých, darmotlachův, špinavcův, zastaralých babylonských šedivcův, anoiod nemocných bab slyšeti musejí. . .

Kázání o tanci, hudbách a zpívání stydkém. Co jest tanec, odkud jeho původ, jak jest škodný, co z něho pochází, máme-li se ho varovati a vystříhati, a proč? 2. Co jest zpívání plzké, sluší-li ho poslouchati'? 3. Co jest hudba, hraní instrumentální, má-li se na hodech požívati, čili nic.

Definitio tance. Tanec jest vylití celé marnosti, kterážto zůstává v mysli člověka a ta se vynáší a zjevuje v divných, potvorných skocích a pachtování, až do zemdlení oudův . . . Nebo mnohý, dokud sedí, mlčí, mondrý jest, ale jak se več dá, to hned, co jest vnitř, skutkem pronáší . . . Jestli jest blázen, kterýž nemoudré ne v čas mluví, nadto který jako medvěd skáče a sebou hází, pachtuje bez potřeby . . . Že jest tanec ďábelská hra, pravda jest; nebo co ďábel nemůže skrze