str. 272
že někdy (nemám na mysli určité příklady) výlohy při bazarech, při dobročinných zábavách, skvěle vypravených, převyšují daleko očekávaný čistý výnos a po nádheře a slávě nezbude nic a někdy ještě končí dobrá vůle pořadatelstva citelným schodkem.... To vše odpadá u zábav baráčnických, pořádaných bez nákladných příprav a přepjatých výloh. . . Režie malá; skoro žádná a do pokladny plyne tučný výnos.
Kdo nevěří tomu, co tu píši na uhájení Čsl. Baráčnictva, čti pečlivě dnešní orgán Baráčnictva československého „Čsl. Baráč-ník", vzorně řízený pevnou rukou bystrého organisátora a nestranného předáka, učitele Josefa Špitálského, který dnes, ruku v ruce s horlivým rychtářem Veleobce sdružených obcí Baráčníků „Vito-raz" v čsl. republice, Antonínem Soukupem, řídí osudy Baráčnictva československého. Mně byla vždy vítána původní idea Petra Gutha, aby Baráčník pěstoval a napodobil v krojích původních nebo slušných napodobeninách starodávné obřady, zvyky, tance, písně, 'slavnosti a pěstoval staročeskou upřímnost a sousedskou lásku a shovívavost i pomoc vzájemnou.
Mně je líto, že by dnes Petr Guth spráskl ruce údivem, kam jeho ideální snaha a jeho program vlastenecký i lidumilný zabředly, ne všude, ne všeobecně, ale někde přece, bohužel. Mně je také líto, že několikráte jsem musil v Českém Lidu i na schůzích obcí, jež mě za řečníka pozvaly, zakřiknouti výstřelky, někde bujející. Mně je líto, že jsem se musil ozvati ostře proti výstřednostem krojovým, vzdalujícím se od krojů původních, fantastickými maškarami. Mně bylo líto, kdy v průvodu Veleobce vedle překrásných, symbolických vozů, jely vozy cikánů(!), s ženami kouřícími, s Esmeraldami. Mně bylo a je líto, kdy muzikanti, dráb, ponooný a také hodnostáři některé obce baráčnické hledají vedle krojového rozlišení, vzezření divadelního „našminkovaného", tropí ze sebe karikatury, s nosem červeným, s parukovými titěrnostmi atd. Mně bylo a je líto, kdy jsem slyšel, jiak prý sousedé a tetičky i mladá chasa baráčnická, (já tomu nevěřím) v národních krojích třásli se, tetelili, motali a pohybovali divně podle předpisů moderních tanců, jimiž se baví námořníci, zpití rumem a grogem, kdy po delší plavbě hýří v přítmí krčmy přístavní ve společnosti rozjarených tanečnic. Mně bylo a je líto, kdy zábavy některé místo pěstování lidových zvyků neštíti se sprostých „šlágrů" ze spodiny velkoměstského nočního života, deklamovaných odrhovaček dvojsmyslných a šantanových i ,,revualních"dadaismů. Nemám dokladu o tom, ale zaslechl jsem. Není-li to pravda, tím lépe,
Kdyby tak vstal Petr Guth, vyšlehal by tyto a podobné provinilce a ztřeštěnce z místností Čsl. Baráčnictva a odkázal, kam patří, do nížiny velkoměstských babylonu. ...
V hovorech s Petrem Guthem vždy jsme se obávali, aby ne-